Na jeho palubě se tehdy nacházelo 51 cestujících a 7 členů posádky. Jejich let označený jako El Al 402 na pravidelné týdenní trase začal v Londýně a mířil do Tel Avivu. Po mezipřistání na letišti ve Schwechatu ve Vídni mělo následovat další mezipřistání v Istanbulu, avšak z nikdy zcela nevysvětlených příčin se letadlo cestou do něj odchýlilo od plánované trasy a narušilo západní hranici Bulharska.
Narušení vzdušného prostoru Bulharska dopravním letadlem zjistila a nahlásila vojenská hláska nedaleko města Tran. Zkontrolovat situaci se z letiště v Dobroslavci, jehož úkolem byla obrana hlavního města, na rozkaz zástupce náčelníka protivzdušné obrany vydala dvojice proudových stíhaček MiG 15 s velitelem Petrovem. Na dopravní letadlo MiGy narazily v přibližné výši 5500 metrů nad městem Petrič, asi 120 km za bulharskou hranicí. V té době už mělo za sebou asi 200 km letu nad Bulharskem.
Pilot druhého MiGu Sanskiskij k tomu později uvedl, že nejprve vystřelil varovné výstřely mířené před „nos“ letadla, aby upozornil pilota El Al, že něco není v pořádku. Protože kapitán letadla nereagoval, varoval velitel Petrov narušitele bulharského vzdušeného prostoru stejným způsobem podruhé. Mezitím izraelské letadlo dál letělo směrem do Řecka a stále nereagovalo. Proto nezbylo než jej sestřelit, což se také stalo.
Podle svědectví pilotů MiGů, a to bylo jediné očité svědectví celého incidentu, kapitán Constellation sice po prvním varování nejdříve vysunul přistávací klapky i podvozek, jako by se chystal přistát, potom si to ale rozmyslel, obojí vzápětí opět zasunul a pokoušel se uletět. Což mu MiGy samozřejmě dovolit nemohly.
Ale stalo se to opravdu takto? Izraelští vyšetřovatelé se domnívají, že to bylo trochu jinak. Místo dopadu letadla právě nedaleko Petriče napovídá, že piloti stíhaček museli být v blízkosti letadla do poslední chvíle. Rozkaz k sestřelení, který vydal generál Veličko Georiev, zněl takto: „Pokud letadlo neuposlechne příkazy a hodlá opustit naše území a není čas na další varování, sestřelte ho.“ A to se také stalo. Vše se možná seběhlo tak rychle, že na manévr s podvozkem a klapkami ve skutečnosti žádný čas nebyl, tedy k němu ani nedošlo.
Bulhaři sestřel den poté přiznali, vyjádřili politování a nařídili vyšetřování, ale nedovolili šestičlennému izraelskému týmu, aby se na něm podílel, což se později stalo předmětem kritiky obou zúčastněných stran a vedlo k některým podezřením. Jedním z nich se týkalo té skutečnosti, že letadlo bylo zasaženo tak masivně, že začalo hořet a rozpadlo se ještě, než narazilo na zem, ve výšce necelých 700 metrů. Proto se zpočátku uvažovalo i o tom, že letadlo nesestřelili stíhači, ale že ho zasáhla protiletadlová raketa vypálená ze země.
Průběh incidentu byl nakonec rekonstruován tak, že zásah – nebo zásahy, které letadlo utrpělo, způsobily ztrátu přetlaku v kabině, došlo k dekompresi a na palubě vypukl požár. Letadlo bylo skutečně zasaženo palbou z Migů, z nichž každý byl vyzbrojený jedním kanónem ráže 37 mm a dvěma kanóny ráže 23 mm. To byla dostatečná palebná síla na to, aby se při jisté četnosti zásahů mohlo zasažené dopravní letadlo rozpadnout ještě před nárazem na zem. A to se také stalo. Střely zasáhly zcela jistě pravé křídlo letadla a jeho zadní část a pravděpodobně i levé křídlo.
Není překvapující, že v době studené války obě strany považovaly nehodu za vážnou provokaci. Bulharsko a sovětský blok ji spatřovaly v tom, že Izrael narušil vzdušný prostor Bulharska, a Izrael se domníval, že letadlo nebylo nutné hned sestřelit. Nakonec se vše dořešilo diplomatickou cestou. I když bulharská vláda nejprve odmítala přijmout za sestřelení izraelského odpovědnost a vinila ho z nepovoleného proniknutí do bulharského vzdušného prostoru, nakonec se přece jen posléze formálně omluvila, označila jednání pilotů stíhaček za „příliš ukvapené“ a souhlasila s vyplacením odškodnění rodinám obětí. Nikdy se ale nevysvětlilo, proč vlastně izraelské letadlo do Bulharska vůbec zabloudilo. Jednou z možných příčin bylo ovlivnění jeho navigačního zařízení bouřkou, ale ta se v době letu v tomto prostoru nevyskytla.
I když letadlo bylo zcela zničené, něco málo se z něj přece jen zachránit podařilo. Na jeho palubě se nacházela i pošta z Německa, Nizozemska, Rumunska a SSSR a malá část těchto zásilek zůstala nepoškozena. Ty potom byly dopraveny do Tel Avivu a následně i doručeny adresátům, kteří na nich pak našli razítko s tímto textem v hebrejštině: „Tato část pošty byla přepravována letadlem El-Al a zachráněna po jeho sestřelení na Bulharskem 27. 7. 1955“.