Jak Kožedub „letěl“ životem?
- Narodil se v rodině rolníka ve vesnici Obražijevka v Sumské oblasti na Ukrajině. Později studoval na středním chemicko-technologickém učilišti. Navštěvoval aeroklub ve městě Šostka. V roce 1940 nastoupil do Rudé armády. V roce 1941 absolvoval Čugujevské letecké učiliště a později zde sloužil jako letecký instruktor. Po vpádu nacistických vojsk byla letecká škola evakuována do Střední Asie. Zde létal na cvičných strojích U-2 a I-16.
- Na frontu se mu podařilo dostat až po několika žádostech. V listopadu 1942 byl nakonec přidělen k 240. IAP v hodnosti staršij seržant a března 1943 se konečně poprvé zúčastnil v rámci Voroněžského frontu vzdušných bojů s nepřítelem nad Kurským obloukem. Při tomto letu však byl jeho stroj La-5 napaden, ale není jasné, zda po něm střílela vlastní protiletadlová obrana anebo německý Messerschmitt Bf 110. Přesto se mu podařilo vrátit se na základnu, i když s problémy.
- V únoru 1944 mu byla udělena první hvězda Hrdiny Sovětského svazu. Na frontě odlétal 146 misí a na kontě měl 31 potvrzených sestřelů různých německých letadel.
- Od 2. května bojoval na stroji Lavočkin La-5FN vyrobeným za peníze, které státu poskytl kolchozník Vasilij Koněv ze Stalingradské oblasti.
- V létě 1944 byl jeho pluk vyzbrojen novými letadly typu Lavočkin La-7 a Kožedub byl převelen, už v hodnosti majora, k 1. běloruskému frontu. Dostal stroj s číslem 27, na kterém létal až do konce války. V srpnu mu byl za 256 misí a 48 sestřelů udělen 2. titul hrdiny Sovětského svazu.
- Při jednom letu byl Kožedub nad nepřátelským územím zasažen palbou a začala mu hořet palivová nádrž v křídle. V této krizové, možná až beznadějné situaci se rozhodl pro taran, tedy úmyslnou srážku s některým nepřátelským letadlem či jiným cílem, aby svou hrozící a zřejmě neodvratnou havárií poškodil ještě co možná nejvíc i nepřítele. Vyhlédl si nejbližší nepřátelské postavení a začal klesat. Silný proud vzduchu však v té chvíli hořící křídlo uhasil. Kožedub okamžitě stroj vyrovnal, prudkým stoupáním nabral výšku a nakonec se šťastně vrátil na základnu.
- Kromě Němců poněkud podivným způsobem Kožedub také sestřelil i dva americké mustangy, kterými byl údajně napaden, když se sovětské stroje přiblížily k jednomu americkému bombardovacímu svazu. Sovětské La-7 byly totiž podobné německým FW 190, takže mohlo dojít snadno k záměně. Kožedub nehodlal riskovat vlastní život a dva mustangy rovnou sestřelil, místo aby se jen vzdálil. Tyto dva sestřely mu údajně nebyly do oficiálních záznamů zapsány.
- Situace se opakovala 22. dubna 1945, kdy se Kožedub opět přiblížil příliš blízko ke svazu amerických létajících pevností. Kožedub se cítil v ohrožení, zaútočil a během dvou minut jeden mustang vybuchl a z druhého se pilot zachránil padákem. Nebyla to od Kožeduba ale potom spíše provokace amerických pilotů? Anebo se snažil získat co nejvíce snadných sestřelů? Anebo si to mohl jednoduše dovolit proto, že už se začínal pohybovat ve vyšších vojenských kruzích a tam se začínal rýsovat začínající rozkol mezi Sovětským svazem a západními spojenci?
- Druhou světovou válku Kožedub zakončil s více než 320 bojovými misemi, 62 samostatnými sestřely a s třetí Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu.
- Po válce nadále sloužil v letectvu a roku 1949 absolvoval Akademii vzdušných sil. Létal i na proudovém MiGu-15. Dále absolvoval Vojenskou akademii generálního štábu a zastával vysoké funkce ve vojenském letectvu. V roce 1970 byl povýšen na generála a v roce 1985 dostal hodnost maršála letectva.
- Během války v Koreji od dubna 1951 do ledna 1952 Kožedub velel stíhací divizi. Tam údajně měl, stejně jako všichni sovětští piloti, přísně zakázáno létat nad mořem a nad územím obsazeným příslušníky ozbrojených sil OSN. V případě jejich zajetí totiž hrozilo nebezpečí, že se tak vyzradí účast Sovětského svazu v této válce. A to, že by nositel tří Zlatých hvězd hrdiny Sovětského svazu padl v Koreji, už vůbec nebylo myslitelné vůbec.
- Jak píše R. F. Dorr v knize „Stíhací esa korejské války“, sovětští piloti se považovali za ochránce Severní Koreje před imperialistickou agresí. Sovětskou propagandou byli přesvědčeni, že bojují na té správné straně, a k tomu se ještě přidával strach z neúspěchu a jakéhokoliv pochybení. Sovětští piloti si dobře pamatovali na trestné jednotky (tzv. štrafbataljony) zřízené v Rudé armádě během druhé světové válce, kam byli za trest převelováni vojáci nejen za zbabělost před nepřítelem, ale často i z jiných „vážných“ příčin dle uvážení jejich velitel, v podstatě tedy za cokoliv. I v letectvu měli Sověti trestné roty pilotů, které v leteckých soubojích s Němci doslova hlídali piloty NKVD a v případě jakéhokoliv jejich pochybení či pochybností měli rozkaz je bez dalšího sestřelit. Celé tyto trestné jednotky i jednotlivci mohli být posláni domů tzv. „s hanbou“, což poté, jak je v totalitních státech dobrým zvykem, odnesla i celá rodina. Političtí komisaři piloty také varovali, že kdyby se nechali zajmout nepřítelem, pro ně i pro jejich blízké to bude mít fatální následky.
- Účast sovětského letectva byla tajena, piloti se nesměli domlouvat při akci mezi sebou rusky a jako oblečení používali čínské stejnokroje bez hodností. Padlí prý byli tajně pohřbíváni na starém hřbitově v Port Arturu vedle těch, kteří zemřeli v rusko-japonské válce 1904.
- Sověti se v Koreji snažili u stíhacích útvarů dosáhnout americké úrovně. Ale jak přiznal plukovník Pepeljajev (23 sestřelů) ani jeho piloti nebyli vycvičeni tak dobře jako jejich američtí protivníci. Kožedub byl v tomto ohledu nejspíše výjimkou, danou spíš jeho osobnostními charakteristikami, než výcvikem jako takovým.
- To se odrazilo i v oceněních, která získal. Kromě již zmíněných Zlatých hvězd Hrdiny Sovětského svazu (3x) byl dále vyznamenán Leninovým řádem, Řádem rudého praporu (7×), Řádem Alexandra Něvského, Řádem Vlastenecké války a Řádem rudé hvězdy (2×). Přestože měl na kontě i americké stíhačky. Nebo právě proto?
