Tedy rychlostí přibližně 25 m/sec. Před tím nikdo utéct nedokáže, navíc bez jakéhokoliv varování. Voda a bahno s sebou braly všechno a smetly vše, co jí přišlo do cesty – domy, stromy, lidi – až po soutok říčky Stava, na níž byla přehrada zbudovaná, s řekou Avisio pod přehradou. Valící se pohroma připravila o život celkem 268 lidí, z toho 28 dětí mladších 10 let, 31 dětí do 18 let, 120 žen a 89 mužů.
Zcela zničeny byly 3 hotely, 53 obytných domů, 6 dalších budov a 8 mostů. Až do výšky čtyřicet centimetrů bylo zaplaveno bahnem přibližně 435 000 metrů čtverečních v délce přes 4 kilometry. Stovky stromů byly vyvráceny z kořenů a z přehrad celkem uniklo 180 000 metrů krychlových vody s bahnem, která s sebou nesla 40 000 – 50 000 metrů krychlových země, trosek zničených budov a stromů.
Přehrada postavená v roce 1969 byla přitom již dlouhodobě v havarijním stavu. Více než dvacet let nebyly provedeny žádné kontroly stability jejích hrází. Pochybnosti vzbuzovala vlastně od chvíle svého vzniku, už jen proto, že hráz nižší přehrady měla původně být jen devět metrů vysoká, nakonec však dosáhla výšky 25 metrů. Tomu úměrně se musela navýšit hráz dolní přehrady, a to až na 34 metrů. Již v roce 1974 požádalo městečko Tesero ležící pod přehradou o kontrolu bezpečnosti hrází. Společnost Fluormine, která prováděla měření, označila v roce 1975 stabilitu horní hráze jako „hraniční“. V první zprávě uvedl technik po vyhodnocení měření, že je „s podivem, že se ještě neprotrhla“. V konečném výsledku však zpráva jako celek byla zfalšovaná a nezachycovala skutečný, tj. havarijní stav tohoto vodního díla.
Vyšetřovací komise z ministerstva odhalila řadu stavebních nedostatků, především to, že základy hrází přehrad byly postaveny na bažinatém a nestabilním podloží. Trestní řízení skončilo v červnu 1992 odsouzením deseti obžalovaných vinných z trestného činu hromadného zabití. Šlo o osoby odpovědné za stavbu a správu horní nádrže, která se zhroutila jako první. Společnosti, které se na stavbě a provozu přehrady podílely, byly odsouzeny k náhradě škody. To samozřejmě už život nikomu nevrátí.
Soud však především konstatoval, že „často byly upřednostňovány hospodářské zisky na úkor bezpečnosti lidí žijících v údolí pod přehradami“. Což se pochopitelně neděje jen na přehradách a jen v Itálii…
