Vzducholodě tehdy za sebou měly už téměř 250 let existence. Vůbec poprvé byla navržena roku 1783 ve Francii, pro její pohon ale chyběl vhodný motor. Roku 1852 vzlétla rovněž francouzská vzducholoď poháněná lehkým parním strojem, což lze považovat za vůbec první let tohoto stroje. Roku 1884 byl k jejímu pohonu poprvé použit elektromotor, který konečně roku 1897 nahradil dostatečně výkonný a zároveň i poměrně lehký spalovací motor. Roku 1910 vzducholoď přepravila první platící cestující. Překonání Atlantiku pak bylo další logickou metou. To zatím dokázaly jen lodě.
Stavba vzducholodi, která by na tento úkol stačila, začala v roce 1917 ještě během první světové války. První zkušební let „Tiny“ absolvovala 14. března 1919. Tehdy se vyskytl během letu jeden problém, když při návratu došlo vinou obsluhy pozemního personálu k poškození vrtulí a některých hlavních nosníků.
Parametry tohoto stroje byly obdivuhodné. Jednalo se o vyztuženou vzducholoď o délce 196 metrů, tj. přes dvě fotbalová hřiště, s objemem nosného plynu 55 218 m³ a o průměru plynové nádrže až 24,08 metr. Podobně jako její sesterská loď R 33 vycházela z konstrukce německého zepelínu L 33. Byla poháněna pěti motory o výkonu po 186 kW. Každý motor měl 12 válců chlazených vodou. Palivo pro ně bylo uskladněno v nádržích o objemu 22 700 litrů. Velitelská kabina byla opatřena bezpečnostním sklem „Triplex“. Vztlak vzducholodi byl 59 tun, nosnost užitečného zatížení 26 tun. Plynové vaky byly plněny vodíkem. Maximální rychlost byla 100 km/hod a cena kolem 350 000 tehdejších liber.
Ke svému transatlantickému letu vzducholoď R 34 odstartovala brzy ráno 2. července 1919 ze skotského East Fortune. Velitelem byl major Herbert Scott a na palubě spolu s ním letěl i komodor Edward Maitland, vedoucí odboru vzducholodí britského ministerstva letectví.
Velký rozruch nastal hned první den letu ve 14 hodin. Uvnitř vzducholodi byl objeven černý pasažér, který se při pronásledování schoval mezi nosníky a plynové vaky uvnitř trupu. Jak se do vzducholodi dostal? Při přípravě letu bylo s konečnou platností určeno, že počet osob posádky bude činit 30 mužů. Problém byl v tom, že svobodník William Ballantyne vybrán nebyl, ale letět chtěl. Dvě hodiny před odletem se mu podařilo proniknout na palubu a skrýt se uvnitř ve tmě spolu se svým osobním maskotem, malým mourovatým kotětem jménem „Whoopsie“. Stísněnost prostoru, nepohodlí, ale hlavně zápach plynu způsobily Ballantynovi nevolnost a donutily ho z temného úkrytu vylézt na světlo.
Ballantyne byl předveden před majora Scotta a komodora Maitlanda, kteří dospěli k názoru, že současnou situaci nemohou řešit jinak, než že oba černí pasažéři zůstanou na palubě. Kdyby se ještě vzducholoď nacházela nad pevninou, byl by svobodník poslán na zem pomocí padáku. Ale země, vytoužená Amerika, se nacházela už za oceánem, který měli nyní přeletět. Proto se velitel i komodor shodli na tom, že Ballantyne zůstane na palubě.
Po dvou dnech vzducholoď doletěla k pobřeží Newfoundlandu, ale narazila na silný protivítr. Velitele se začaly zmocňovat obavy ohledně dostatku paliva, protože vzducholoď neměla palivoměr. Použitím pevného měřidla však major zjistil, že mu zbývá jen asi 2200 litrů benzínu.
Poprvé vzduchoplavci spatřili pevninu 5. července ve 12.50 hod. při letu nad Labradorem. Sledováním pobřeží a letem ve výšce asi 250 metrů chtěli uniknout silnému protivětru a doletět do New Yorku. Nouzové přistání bylo pro vzducholoď připraveno v Bostonu. Mezitím byla každá palivová nádrž zkontrolována a všechny zbytky paliva přečerpány do hlavních nádrží. Major Scott potom rozhodl, že bude pokračovat v letu na původně určenou přistávací plochu v Mineole na Long Islandu v New Yorku.
V 9 hodin dopoledne následujícího dne posádka spatřila přistávací plochu v Mineole, na které se již rýsovaly betonové bloky o vázy 20 tun, pomocí nichž pak byla vzducholoď ukotvena. Všechna parkoviště byla zaplněna a stejně tak ohromná tribuna pro vítající místní i federální hodnostáře. Chvíli před přistáním si potom major Jack Pritchard navlékl padák a vyskočil ze vzducholodě, aby koordinoval místní personál při přistání. Stal se tak prvním mužem, který dosáhl Ameriky ze vzduchu. Jeho rozhodnutí doletět až do New Yorku se ukázalo jako správné – v nádržích vzducholodi v té chvíli zbývalo ještě asi 530 litrů paliva, což by stačilo asi na dvě hodiny letu při sníženém výkonu motorů. Zpáteční cestu díky příznivému větru zvládla R34 za 3 dny 3 hodiny a 3 minuty. Je však možné, že ty minuty byly malinko upraveny, aby výsledný čas vypadal malebněji…
