Moudrá příroda nás vybavila mechanismem, který umožňuje opakovaným podobným podnětům vytvářet stereotypní odpovědi, a tak vytváříme zvyky, návyky a pravidla, které zjednodušují život. Naše reakce se stávají i zlozvyky. Zlozvyky jsou signály něčeho, co se děje v psychice dítěte. Pokud lidské tělo onemocní, jeden z prvních signálů je teplota. Pokud teplota nepřejde, jde se za lékařem, který bude hledat základní onemocnění.
Pokud má člověk, a to samozřejmě včetně dítěte i v nízkém věku, problém s neřešenými stresy a emocemi, začne vysílat různé signály. „Signál může být i zlozvyk, který je také třeba řešit,“ vysvětluje dětská psycholožka se 43letou praxí v oblasti výchovy Mgr. Lýdia Adamcová. V případě zlozvyků rozhodně nejde o žádné rozmary dětí.
V odborné terminologii byly definovány zlozvyky jako neurotické projevy a v současné době jsou definovány jako specifické poruchy chování. Co podle odborné lékařky signalizují? Všechny naznačují vnitřní napětí související s dlouhodobějším chronickým tlakem. Co patří mezi dětské zlozvyky? Dětská psycholožka říká, že repertoár zlozvyků je skutečně široký.
Ty nejčastější zlozvyky
okousávání nehtů a kůže okolo nehtů
okusování tužek
vrtání se v nose
škrábání se na těle bez známek kopřivky, vyrážky či jiného problému
skřípaní zuby
cucání prstů
cucání různých předmětů
dětská masturbace
motorické tiky
intenzivní manipulace s vlasy
vrtání se v uších
různé jiné atypické pohyby a zvuky, grimasy, ale také sebepoškozující praktiky (bulimie, anorexie)
tetování, piercing
Nakojit dítě před zraky lidí může být oříšek. Je kojení na veřejnosti normální, nebo vzbuzuje odpor?
28 dní k změně
Proč toto číslo? Právě tato doba je dostačující k tomu, aby si dítě vytvořilo jistý zlozvyk. „Zlozvyk vzniká v okamžiku, kdy nastane vnější zátěžová situace, která v psychice dítěte spustí podvědomě uložené strachy s nejistotou a vnitřním napětím. Pokud tato periodicky opakovaná situace trvá 28 dní, dítě začne vysílat signály. Například dítě začne chodit do školy a v jeho přežití se objeví trauma a strach ze známky – začne postupně vytvářet napětí a nějakým způsobem řešit a upozornit okolí dítěte, že něco dělá,“ upřesňuje psycholožka.
Zároveň přizvukuje, že se nelze soustředit pouze na vnější projevy zlozvyku, ale vyřešit jeho vnitřní příčinu. Všechno má totiž psychický původ, protože tělo a psychika jsou jako dvě spojené nádoby. Léky se například pomočování dá vyléčit, ale objevit se může koktání či jiný problém.
Co dítěti říci?
Milujte své dítě, buďte s ním, objímejte ho, řekněte mu, že víte, jaké je to těžké a že budete hledat pomoc, jak to vyřešit. Zakazováním, obviňováním a vysvětlováním se zvyšuje stres dítěte, naopak ignorování zlozvyku znamená pro dítě netrpělivost a pocit, že se potýká s problémem samo.
S každým zlozvykem se dá pracovat! Rodič by si měl především uvědomit, že zlozvyky nejsou úmyslnou reakcí dítěte a nejsou ovládány jeho vůlí. Proto není v jeho silách zlozvyk odstranit. Ovládání a snaha kontrolovat zlozvyk stojí dítě mnoho energie, následně je dítě deprimované a trápí se.
Zlozvyky nebo neurotické projevy spojené s jinou těžkostí mohou být spojeny například s nutkavými stavy. Dítě se zlozvykem se bohužel nemůže plnohodnotně věnovat svým zájmům, rozvíjet svůj potenciál, a tím i svoji osobnost. Takové dítě má tendenci se izolovat, nekomunikovat a dostat se do „vleklého kruhu“ stresového přežívání.
Co doporučuje dětská psycholožka? „Mou radou je obrátit se na odborníka. Samozřejmě záleží na síle a frekvenci zlozvyku. Kromě toho mohou zlozvyky upozornit na následné zdravotní problémy. Pokud se dítě stydí, je to spíše ustrašenost, nedostatek sebejistoty, a to jsou již osobnostní rysy dítěte. Nošení na rukách může být projevem jeho touhy být v bezpečí s rodiči,“ říká Adamcová.
Při zlozvycích se uplatňují různé metody, jako je například pohádková nebo vypravovací metoda.
