Budoucí nadšený vydavatel se narodil v římsko-katolické měšťanské rodině v Klatovech. Pokřtěn byl jako Matěj Valentin, jméno Václav přijal později z vlasteneckých důvodů. Své příjmení psal většinou bratrským pravopisem jako Kraméryus. Studoval na jezuitském gymnasiu v Klatovech, pak filosofii v Praze a v letech 1778 – 1780 práva.
Pocházel z početné rodiny, kterou otec, povoláním krejčí a kostelník, s bídou uživil. Václav se proto snažil získat přivýdělek doučováním i jinými pracemi. Během studií získal prostřednictvím Josefa Dobrovského práci u zasloužilého vlastence rytíře Jana z Neuberka, jemuž katalogizoval knihovnu. Přitom pro Neuberka pořizoval opisy starých rukopisů, a i jinak pracoval se staročeskými díly. Dále prováděl korektury textů pro řadu českých osvícenců. Tím, a také styky s dalšími spisovateli-buditeli, např. s Dobrovským, se seznámil s ideály českého obrození. Opustil studium práv a stal se literátem.
Zajímal se především o reformy císaře Josefa II., které někteří jeho současníci považovali za ukvapené, a v jejich překladech usiloval o „osvícení lidu pověrčivého“ jak napsal v předmluvě. 1. ledna 1786 začal pracovat pro „Schönfeldské císařské královské poštovské Noviny“, které si záhy získaly velkou oblibu, čímž Kramerius získal značnou popularitu a zkušenosti. Po neshodách se Schönfeldem začal od 1. července 1789 vydávat vlastní noviny pod názvem „Pražské poštovské noviny“, roku 1791 přejmenované na „Krameriusovy c.k. vlastenecké Noviny“.
Kramerius se v nich zaměřoval hlavně na osvětu prostého lidu, národní emancipaci, sociálně-hygienické uvědomění a odstraňování lidových pověr. Tyto noviny se staly velmi oblíbenými ve středních a nižších společenských vrstvách, ale trpěly stálým finančním nedostatkem. Kramerius k nim i proto začal vydávat různé drobné spisky. Chtěl touto cestou občanům, zvláště řemeslníkům a rolníkům, kteří neměli přístup ke vzdělání, otevřít bránu k umění a vědomostem. Roku 1795 koupil knihtiskárnu a získal tak bázi potřebnou k efektivnímu nakladatelskému podnikání, založení vydavatelství Česká expedice.
To se stalo prvním ryze českým nakladatelstvím se zemskou působností v Českých zemích. Vyšla v něm většina českých knih té doby a lze proto tvrdit, že založení tohoto nakladatelství bylo jedním z podstatných kroků pro úspěšné znovuuvedení češtiny do oblastí, z nichž během předchozích 100 – 150 let zvolna mizela. Krameriovu češtinu chválil i Dobrovský. Mluvit a psát po krameriusovsku znamenalo jako mluvit a psát dobře česky.
Okruh potenciálních Krameriových zákazníků byl značně omezený, takže se lze domnívat, že vedení Expedice vyžadovalo značnou obratnost, obětavost a zároveň zapálení pro věc. Jako praktický obchodník se Kramerius snažil hlavně v povídkách vyhovět nepříliš náročnému vkusu svých čtenářů. Proto jeho vzdělávací a naučné spisy mají mnohem vyšší úroveň než jím vydávaná beletrie.
A vychovával si nástupce, svého syna Václava Rodomila Krameria (1792 – 1861), který po Krameriově smrti 22. března 1808 pokračoval ve vydávání Vlasteneckých novin i dalších knih. Neměl však takový spisovatelský a obchodní talent jako otec, takže se potýkal s problémy. Ale také se změnily poměry. Roku 1816, po výbuchu indonéské sopky Mount Tambora předchozího roku, došlo k výkyvu klimatu, přišla neúroda a s ní i drahota. Následkem toho nastal úpadek i „České expedice“, lidem se prostě na nákup novin a knih nedostávalo peněz. Kramerius ml. zlomený tolika nezdary, a nakonec i stářím, dožil svůj život v ústavu pro chudobné a přestárlé v chorobinci na Karlově. Význam České expedice pro naše národní obrození je ovšem nedocenitelný. I díky ní je nakonec psán česky i tento článek.
