O jednom takovém člověku si nyní povíme. Do obrázku vlastence z dob národního obrození zapadne na první pokus. Nejúspěšnější textař, jehož píseň se při významných událostech hraje dodnes. Redaktor časopisu, kterému bude zanedlouho neuvěřitelných dvě stě let a který najdete na pultech dodnes. Květy, pochopitelně. Člověk, který se snažil vyhnout drbům, byl ve své době terčem pomluv prakticky neustále. Jmenoval se Josef Kajetán Tyl a narodil se 4. 2. 1808, v Kutné Hoře.
Jeho otec, bývalý voják, který se dostal do Kutné Hory po nějaké prohrané bitvě s Napoleonem, a matka, dcera zámožné krupařky, která ji vyhnala v té chvíli, kdy se dozvěděla o jejím těhotenství. Nemilosrdně a navždy. Bigotní a nadutá žena se k dceři už nikdy nepřihlásila.
Naštěstí tady byl ještě ředitel školy, páter Herzan, který za krupařkou zašel a promluvil jí do duše. Krupařka nakonec pochopila, že její vnuk za nic nemůže a pravidelný příspěvek umožnil čtrnáctiletému Josefovi studium. Ne, nebojte se, nebudu zde psát celý Tylův životopis. Zaměříme se jen na jeho vztahy se ženami, to nebude snad tak nudné.
První malér se ženami, který Tylovi ublížil, zapříčinila Máchova chorobná žárlivost. Dalo se to ostatně očekávat. Divadelní scéna, o kterou se třicetiletý Tyl pokusil, měla jepičí život. Členem souboru byl bohužel i básník Mácha, a protože nechtěl nechat Lori bez dozoru, přivedl ji do divadla také.
Mladý dramatik požadoval, aby se dívka rovněž objevila na divadelní scéně. Pro Máchu byl však každý její fyzický kontakt s jiným člověkem psychickým utrpením. Když otěhotněla, podrobil ji výslechu, pochopitelně s namířenou bambitkou. Domníval se totiž, že Tyl je otcem dítěte. To se naštěstí nepotvrdilo, ale oba muži se rozešli ve zlém. Naštěstí pro Tyla Mácha v následujícím roce zemřel.
Druhá část Tylova života posloužila šosácké společnosti jako odstrašující příklad. Pro všechny ctnostné pokrytce. I když, upřímně řečeno, i v dnešní, svobodomyslné společnosti, by to bylo nezvyklé. Oženit se, avšak plodit děti se sestrou své manželky, která ještě ke všemu žije s manželským párem ve společné domácnosti.
Obě sestry dělilo od sebe dlouhých jednadvacet let. Magdalena Forchheimová byla dokonce o pět let starší než Tyl. Kdysi o nemocného Tyla pečovala, a on pokládal sňatek za svoji povinnost. Sňatek z rozumu. Mladší sestře Anně bylo v té době sotva šestnáct. Byl to zvláštní trojúhelník. Stárnoucí a smířená Magdalena, která po porodu mrtvého dítěte již další mít nemohla, pečovala o děti své sestry jako o svoje vlastní. Bylo jich sedm.
