Jedním z nich je ježek západní (Erinaceus europaeus), známý též pod názvem ježek obecný, který má tmavší zbarvení, a to od světle hnědé až do tmavohněda, druhý je ježek východní (Erinaceus concolor), zbarven od pískové až po tmavošedou. Ježek východní se vyznačuje rovněž i neuspořádaným růstem bodlin a bílou skvrnou na břiše a na prsou. Ve stáří pak ježci východní mívají celou hlavu i břicho šedé až bílé. V České republice se vyskytují právě jen tyto dva druhy ježků, kteří se navíc mezi sebou mohou i křížit. V takových případech pak u potomků přestávají platit rozlišovací znaky obou druhů.
Oba tyto druhy ježků v zimě hibernují. Ježek východní se budí v březnu a ježek západní v dubnu. Mláďata ježka se rodí na jaře a na svět přicházejí růžová a slepá. Ihned po porodu se jim pod kůží objevují bodlinky, které už za několik hodin prorůstají kůží. Zatím jsou bílé a měkké, již po několika dnech však hnědnou. Po dvou týdnech mladí ježci vidí i slyší.
Za dvacet pět dní po narození se malí ježečci za doprovodu své matky vydávají ven na výpravy. V případě pozdních vrhů pak hrozí, že se mladí ježci nestačí dostatečně vykrmit k přežití zimy. Nalezené slabé mladé ježky lze odevzdat do záchranných stanic volně žijících živočichů. Příštího jara se totiž dožívá pouze asi jen třicet procent ježčí populace.
Ježek je sice všežravec, přednost však rozhodně dává živočišné potravě, a to zejména bezobratlým živočichům, mezi které náleží například slimáci, žížaly, brouci nebo i jiný hmyz a jejich larvy. Občas se přiživuje rovněž i žábami, malými hlodavci, mladými ptáky nebo ptačími vejci. Potravu vyhledává čichem, který má výborně vyvinutý.
Zdroj: wikipedie
