Dnes odpoledne uvede jedna z komerčních televizí film Hostinec U kamenného stolu. Romantický příběh z idylických lázní Džbery pod Skálou ale nevznikal v idylické době. Doba byla vlastně tak zlá, že předloha, humoristický román stejného titulu, nemohl vyjít pod jménem skutečného autora.
Román Hostinec U kamenného stolu se stal poslední knihou, která vyšla (1941) za života Karla Poláčka, byť už ne pod autorovým jménem. Připomeňme čtenářům příběh vydání knihy a roli malíře Vlastimila Rady, který byl pod prvním vydáním románu podepsán.
V roce 1940, v době protektorátu, kdy se nesměly vydávat knihy neárijských autorů, oslovil Vlastimila Radu tehdejší umělecký ředitel nakladatelství Františka Borového Rudolf Jílovský. Navrhl Radovi, který vydal společně s Jaroslavem Žákem několik knih (Budulínek a Matlafousek aneb Vzpoura na parníku Primátor Dittrich) aby kryl svým jménem nový humoristický román Karla Poláčka Hostinec U kamenného stolu.
Vlastimil Rada souhlasil, text poupravil a knihu doplnil svými ilustracemi. Rudolf Jílovský zasvětil do konspirace s vydáním Poláčkovy knihy tajemníka Bohumila Nováka a ekonoma Jaroslava Pilze. Mezi Radou a nakladatelstvím byla vyhotovena smlouva, ale honorář za celou knihu byl vyplacen Karlu Poláčkovi.
Tajemník Bohumil Novák, který vydal v roce 1969 vzpomínky Národní 9, k této literární kamufláži uvedl: „Kdo znal výrazný sloh Poláčkův, musel na první ráz poznat, že to nepsal Rada, a tak se stalo, že cenzorní úředník Vilém Kostka (major čs. armády, dosazený na toto místo předsedou vlády Aloisem Eliášem) nechtěl knihu povolit. Byl asi upozorněn některým z cenzorů na rozdíly mezi slohem Radovým a Poláčkovým. A chtěl po mně, abych prohlásil, kdo je skutečným autorem. Teprve když jsem prozradil Poláčka a účel vydání, Kostka vydání pod Radovým jménem povolil.“
Kniha po vydání způsobila v literární veřejnosti rozruch, vyskytli se lidé, kteří nevěřili, že je autorem Rada, ale že je to styl podobný Poláčkovi. V nakladatelství se připravovali pro případ, že budou muset dokazovat árijsky původ Kamenného stolu před příslušnými úřady. Spolehlivá úřednice měla dosvědčit, že román opisovala z Radova rukopisu, a jednotlivé listy by se našly v jeho psacím stole při případné prohlídce. Ale Němci se nic nedozvěděli.
Když měl být podle literární předlohy natočen film, byl Vlastimilu Radovi přidělen ke spolupráci zkušený scenárista Otakar Vávra, který měl film i režírovat. V té době se Vávra potkal s Karlem Poláčkem a třebaže společně hovořili delší dobu, pravdu se od něho nedozvěděl.
Na psaní scénáře Otakar Vávra zavzpomínal: „Asi v roce 1942 mě požádal malíř Rada, abych s ním spolupracoval na filmovém scénáři podle jeho nové knihy Hostinec U kamenného stolu. Chodil jsem k němu asi dva měsíce, bylo to na pokraji Stromovky, až jsme napsali celý scénář. Vůbec jsem nepochyboval, že on je autorem toho románu. Pan Rada se ani náznakem nezmínil, že skutečným autorem je vlastně Karel Poláček. To jsem se s velkým překvapením dozvěděl až po válce.“
Česká komedie Hostinec U kamenného stolu byla natočena až v roce 1948 v režii Josefa Grusse. Gruss byl ve své době populárním hercem, autorem humoristických próz a divadelních her pro děti, scenáristou a textařem slavných hitů, tento film – ve kterém sám také účinkoval – byl jeho jediným filmovým režijním pokusem. A dodejme, že úspěšným.
To už spisovatel Karel Poláček nebyl mezi živými. Není známo, kdy zemřel. Naposledy byl spatřen 19. ledna 1945 při pochodu do koncentračního tábora v Gleiwitz (Hlivice, polsky Gliwice). Obecně se uvádí datum 21. ledna 1945, které odpovídá selekci ve zmíněném koncentračním táboře.
Zdroj: David Řeřicha, Železnobrodský zpravodaj
