Ač se to nezdá pravděpodobné, astronomové nemají období okolo letního slunovratu příliš rádi. Slunce v těchto dnech nikdy neklesne pod stanovených 18° pod obzor, takže máme pouze soumrak. Večerní soumrak, který přechází do rozednívání, takže astronomická noc vůbec nenastává. Nám však bude stačit, když nebude svítit Měsíc, a k zapamatování nám i tak zůstane mnoho zajímavostí letní oblohy. Třeba letní trojúhelník. Je to asterismus, neboli skupina hvězd, která nepatří mezi 88 mezinárodně uznaných souhvězdí. Nedá se přehlédnout, je téměř v nadhlavníku. Je pravoúhlý a na jeho vrcholech leží hvězdy Deneb, Altair a Vega.
Tři prastaré názvy, ve stejně starých, starověkých souhvězdích. Deneb je veleobr, v souhvězdí Labutě a paradoxně z celé trojice nejméně jasný. Není to jeho vina, vždyť jeho světlo, na které se právě díváte, vyletělo z této hvězdy v době, kdy Západořímská říše kráčela ke svému zániku. Slunce by v této vzdálenosti bylo vidět pouze v hodně velikém dalekohledu. Druhou hvězdou, která naopak patří k těm nejjasnějším, je Vega, v souhvězdí Lyry. V létě nad našimi hlavami. Přeci jenom už má lidsky rozumné rozměry, je jenom dvakrát větší než Slunce. I její světlo je mnohem mladší, asi 26 let trvá jeho cesta k Zemi. Je to velmi mladá hvězda. V porovnání se Sluncem vesmírné dítě. Vznikla v době, kdy si život na naší planetě řekl, že by mohl vylézt z vody na pevninu. Dostala se i do sci fi literatury. Její znalci vědí, že vystupuje v knize Mlhovina v Andromedě a dosti drasticky přivítá první výpravu pozemšťanů. Už kdysi byla Polárkou a námořníci se za dvanáct tisíc let budou podle ní orientovat opět.
Zbývá Altair, v souhvězdí Orla. Je z této trojice nejblíže, necelých sedmnáct světelných let, takže v kosmickém měřítku leží téměř na dosah dalekohledu. Je asi čtyřikrát větší než Slunce, a rozhodně to není žádný lenoch. Naše Slunce se otáčí pomalu, rozvážně, trvá mu to dvacet pět dní. Altair se s tím nemazlí, jedna otočka mu trvá pouhých devět hodin. Však také připomíná roztočené vajíčko a jen jeho gigantická gravitace brání tomu, aby se nerozlétla na tisíc kusů. Letní trojúhelník určitě stojí za prohlédnutí. Možná, že se na něj budete nyní dívat trochu jinak.
Zdroj: Antonín Rükl – Souhvězdí – ISBN 80- 7151-051-3
