Na základě prováděných průzkumů by většina zaměstnanců uvítala větší svobodu při plánování, dostatek času mezi směnami na odpočinek nebo rodinu a zařazení s ohledem na jejich fyzické možnosti.
Více než polovina dotázaných s pracovními podmínkami není spokojena
Většina z nich akceptuje současný systém směnného režimu a uznává, že nemusí čelit náhlým změnám směn ze strany vedení. Přesto by ocenili možnost si část rozvrhu směn tvořit podle osobních požadavků. Nebývá jednoduché si například dopředu naplánovat dovolenou.
Z průzkumů je současně patrné, že zaměstnancům chybí potřebná doba na zotavenou mezi sériemi směn, zejména po nočních a u práce s vyššími fyzické nároky. Nejde jen o dostatek volného času, ale také o jeho kvalitu v době, když jej tráví s rodinou a přáteli nebo se věnují dalším společenským aktivitám a koníčkům. Současným negativním trendem, který se většině zaměstnanců směnných provozů nelíbí, je i zvýšený tlak na přesčasové hodiny.
Podle zahraničního modelu by chtěli samoplánovat
„V zahraničí se nám u klientů osvědčil koncept takzvaného samoplánování. Zaměstnavatel umožňuje podřízeným plánovat si směny, případně i přesčasové hodiny. Tak mohou vhodně skloubit i soukromý život s pracovním,“ říká Nunzio Totaro, ředitel českého zastoupení společnosti Déhora. „Věřím, že stejně dobře bude tato metoda fungovat i u českých klientů a uspokojí požadavky jejich zaměstnanců.“
Podle Romana Urbana, konzultanta v české pobočce, je většina zaměstnanců, kteří se průzkumu účastnili, změnám a inovacím v rámci plánování směn otevřena. „Přiznávají, že by rozšířená nabídka směnových modelů a větší flexibilita mohly jejich firmě pomoci přilákat nové zájemce o práci i zvýšit spokojenost těch stávajících. Samoplánování by rádo vyzkoušelo až 40 procent dotazovaných,“ dodává.
Práce na směny neprospívá biorytmu
Více než polovina dotázaných preferuje systém dvanáctihodinových směn, který je například ve srovnání s osmihodinovým neefektivní a nezdravý. Systém šestihodinových směn by volilo jen nepatrné procento respondentů. Alespoň „na zkoušku“ by si tuto pracovní dobu rádo otestovalo až deset procent zaměstnanců. Na základě zahraničních výzkumů i zkušeností, je právě tento model ideální jak pro zaměstnance, tak pro vedení. A to z hlediska produktivity, efektivity i dopadu na zdraví. „U nás jsou lidé zvyklí na osmi- nebo dvanáctihodinovou pracovní dobu a na přizpůsobování soukromého života plošně stanoveným podmínkám zaměstnavatele. Roli často hraje i neochota něco zaběhnutého měnit. Zaměstnanci vidí výhodu v menším počtu směn i vzhledem k dojíždění do zaměstnání,“ vysvětluje Urban. Délky směn, jejich druh i řazení za sebou mají nezanedbatelný vliv na úrazovost i zmetkovost, zvláště pak u nočních směn. Riziko poranění je v průměru o šest procent vyšší při druhé noční směně, o 17 procent při třetí noční směně a při čtvrté je to už o 36 procent.
Zdraví a biorytmus
Nejčastějšími zdravotními potížemi způsobenými pracovním zatížením jsou zhoršení zraku, bolesti kyčlí, kolen, nohou, zad a hlavy. Tyto obtíže pociťují zejména v druhé polovině směny a někteří i několik hodin či dní po jejím skončení. Při dlouhodobém pracovním vytížení ve směnném režimu přicházejí poruchy spánku a občasné deprese. To vše může být důsledkem špatně rozvržených nebo příliš dlouhých směn, nedostatku odpočinku i stresu. Z průzkumů dále vyplývá, že nejnáročnější jsou pro pracující noční směny, které pro tělo představují nesoulad s jeho přirozeným biorytmem. Naopak ranní směny zvládá většina velmi snadno. Co se týče koncentrace, je nejméně vyhovující druhá polovina noci.
Obdobné průzkumy jsou jedním z nástrojů, které Déhora u klientů používá pro správné nastavení směn. Při školeních a jednáních s managementem navíc využívá speciálních ukázkových brýlí. Ty umějí simulovat fyzický stav zaměstnance, který přišel do práce po prohýřené noci, nebo únavu očí po 12 hodinách práce či nedostatku světla.
