Indiáni obecně měli v té době za sebou již několik století střetů s evropskými kolonisty obecně, počínaje objevením Ameriky v roce 1492. Zatím se jim však dařilo přežívat na územích, kam kolonisté ještě nepronikli. Do střetů se dostávali pouze s jednotlivci nebo malými skupinkami traperů, lovců a obchodníků, s nimiž soupeřili o loviště. Zároveň však jednotlivé kmeny vedly kruté, až vyhlazovací války mezi sebou navzájem.
Počátkem 19. století žili Saukové (též Sókové), patřící do algonkinské jazykové skupiny, spolu s blízce příbuznými Liščími indiány (Liškami), u řeky Des Moiens, jednoho z přítoků Mississippi, v dnešním státě Iowa. Patřili mezi usedlé indiány, především pěstovali kukuřici, ořechy, tykve a tabák. Zemědělství doplňovali lovem, zejména na podzim, kdy pořádali hony na bizony, zvláště pak poté, co začali chovat koně. Vedle nich chovali i psy, které pro ně byly pochoutkou a slavnostním pokrmem.
Černý jestřáb (saucky Makatéwi-meši-kéhkéhkwa, čili „Buď velký černý jestřáb“) se narodil v jedné saucké vesnici roku 1767 jako syn náčelníka a šamana a později se sám stal jedním z náčelníků. U Sauků nešlo o dědičné nástupnictví, Černý jestřáb si ho musel vybojovat, doslova vyválčit. Což se mu podařilo, zdatným bojovníkem byl již od mládí, kdy bojoval zejména proti indiánským kmenům v sousedství.
Později, během britsko-americké války v letech 1812 – 1814 bojoval na straně Britů a doufal, že se mu podaří zamezit bílým osadníkům v dalším osidlování indiánských území. Nejvíce se však proslavil ve válkách proti kolonistům, které nesou dokonce jeho jméno – Války Černého jestřába. Vedl v nich skupinu sauckých a liščích bojovníků známých jako „Britská tlupa“, ze začátku čítající asi 200 bojovníků, později až 1500 mužů, proti evropsko-americkým osadníkům v Illinois a Wisconsinu. S regulérní americkou armádou Černý jestřáb poprvé bojoval od dubna do srpna 1832, kdy se pokoušel dobýt pevnost „Fort Madison“ nově postavenou na území, o které vedli indiáni spor s USA. Tento vleklý válečný střet sestával z množství bitev, potyček a masakrů na obou stranách a skončil porážkou indiánů a zajetím Černého jestřába.
Nečekal ho však nijak trýznivý osud. Spolu s osmi dalšími indiánskými náčelníky byl 5. června 1833 odvezen parníkem na východ USA, kde byli všichni provedeni několika městy, aby pochopili, že proti americké síle nemá smysl válčit. Všude, kam přijeli na východě, je v přátelském duchu vítaly davy lidí jako např. v Baltimore, Philadelphii a New Yorku. Na západě, kde došlo ke střetům s indiány provázenými masakry kolonistů, bylo přivítání podstatně chladnější. V Detroitu například dav demonstrativně spálil jejich podobizny.
Po této cestě se Černý jestřáb vrátil ke svému kmeni, do vesnice, kde žil Keokuk (Bdělá liška), jiný saucký náčelník, který s kolonisty od počátku spolupracoval. Pro Černého jestřába to musel být hořký návrat, i když Keokuk se ke starému náčelníkovi choval s veškerou úctou, která mu náležela. V jihovýchodní Iowě Černý jestřáb prožil zbytek svého života. Zemřel nedaleko Eldonu 3. října 1838 ve věku kolem 70 let.
Klidu se ale nedočkal ani po smrti. Jeho hrob, kde byl pohřben v uniformě, kterou mu daroval prezident Jackson, vyplenili vykradači a kosti Černého jestřába vystavovali jako raritu. V roce 1839 se dostaly do muzea v Burlingtonu, které ovšem v roce 1855 vyhořelo. Krev slavného náčelníka však dodnes koluje v jeho potomcích v celkem třech oficiálně uznaných indiánských spojených kmenů Sauků a Lišek.
Statečnost Černého sokola se projevila také v úctě, které dodnes požívá. Je podle něj pojmenováno mnoho míst, cest, škol a sportovních klubů (např. hokejový klub Chicago Blackhawks) a především proslulý vojenský vrtulník (UH-60 Black Hawk), titulní hrdina filmu „Černý jestřáb sestřelen“ (2001).
Války Černého jestřába jako takové vešly do podvědomí především díky Abrahamu Lincolnovi, který ve svých 23 letech sloužil jako kapitán dobrovolnické jednotky, která se jich zúčastnila. I když on sám se do přímého boje s Indiány nedostal, hluboce ho zasáhlo, když u Stillman Valley (Údolí tichého muže) pomáhal 14. května 1832 pohřbít skalpovaná těla amerických vojáků.
Popsal to takto: „Mrtví leželi na zemi hlavami směrem k nám a ozařovaly je rudé paprsky ranního slunce. A každý muž měl na hlavě kulatou, rudou skvrnu velkou asi jako dolar, přesně v místech, kde mu rudoši odřízli skalp. Bylo to hrůzné, ale zároveň velmi zvláštní, už tím, jak sluneční záře celou scénu obarvovovala na rudo.“
