Mahpius Luta, zvaný Rudý oblak
Narodil se v roce 1822 jako Mahpius Luta poblíž místa, kde se větví řeka Platte, tedy v okolí dnešního North Platte v Nebrasce, a příslušel k dakotskému kmeni Oglala Teton. Jeho matka pocházela z kmene Oglalů, zatímco otec Rudý oblak byl z kmene Brulé. Otec ale zemřel, ještě když byl jeho syn hodně mladý. Protože Rudý oblak nezdědil žádné postavení, byl vychováván v rodině strýce z matčiny strany, řečeného Kouř.
Náčelníkem Lakotů
Většinu mládí strávil Rudý oblak v bojích se sousedními kmeny Pauníů a Vraních indiánů, ale také s dalšími Oglaly, a díky hrdinství prokázanému v těchto bojích se před ním otevírala nadějná budoucnost. V roce 1841 zabil Medvědího býka, náčelníka kmene Koya Oglala, který byl jedním z hlavních protivníků jeho strýce; tato událost však vnesla mezi oglalské kmeny na následujících 50 let nepřátelství. Postupně stoupal v náčelnické hierarchii kmene Lakotů díky zdatnosti v místních válkách s kmeny Pauníů, Šošonů, Utů a Vraních indiánů.
V roce 1865 začala americká armáda budovat řetěz pevností podél Bozemanovy cesty, která probíhala středem území Lakotů z Fort Laramie na území dnešního Wyomingu do zlatých polí v Montaně. Rudý oblak vedl Siouxy a Čejeny do útoků proti realizaci tohoto plánu, bral stavební dělníky do zajetí jako rukojmí a napadal vojáky, kteří stavby střežili. Tamní posádky žily v neustálém strachu z útoku indiánů.
Úspěšné tažení
Tažení Rudého oblaku proti budování Bozemanovy cesty bylo nejúspěšnější válkou, jakou domorodí Američané vybojovali proti Spojeným státům. V prosinci 1866 zničil těsně před pevností Fort Phil Kearny ve Wyomingu kolonu 80 mužů vedených podplukovníkem Williamem Fettermanem.
Rudý oblak napadal stavby pevností tak úspěšně, že vláda USA nakonec od plánu na vybudování opevněné trasy upustila. Poté, co vojáci odešli a jejich pevnosti byly spáleny, podepsal Rudý oblak 29. dubna 1868 Druhou smlouvu z Fort Laramie. V ní se americká vláda zavázala uzavřít Bozemanovu cestu a zaručila Lakotům právo na jejich území, které tvoří v současnosti západní polovinu Jižní Dakoty včetně Black Hills a také část států Montany a Wyomingu.
Dočasný mír
Po podpisu smlouvy Rudý oblak složil zbraně. Navštívil v roce 1870 Washington a sjednal tam obchodní smlouvu, načež se usadil v rezervaci na Bílé řece. Mír však nevydržel dlouho. Syn Rudého oblaku a jeho přívrženci smlouvy s bílým mužem neuznávali a odešli, aby pokračovali v boji.
Po Little Bighornu
Tažení generála George Armstronga Custera do Black Hills v roce 1874 znovu přinesla do severních Plání válku. Rudý oblak se sice nepřipojil ke Splašenému koni, Sedícímu býkovi a ostatním válečným náčelníkům, kteří vedli své bojovníky v lakotské válce v letech 1876 – 1877, přesto však byl uvězněn poté, co byli Custer a jeho muži pobiti v bitvě u Little Bighornu.
Když byl nakonec kmen Lakotů poražen, přesunul se Rudý oblak i se svým lidem do rezervace Pine Ridge v Jižní Dakotě, ale dál bojoval za svůj národ. Celá osmdesátá léta 19. století zápolil s indiánským agentem odpovědným za rezervaci Pine Ridge kvůli rozdělování vládních přídělů potravin a zásob a řízení bezpečnostních indiánských sil, až nakonec dosáhl toho, že byl agent odvolán.
Rudý oblak se obával přítomnosti armády ve své rezervaci, a proto neschvaloval hnutí Tance duchů. Přece však se dočkal kruté chvíle, kdy musel být svědkem toho, jak bylo pobito 150 Lakotů u Krvavého kolena.
Křest a odchod do věčných lovišť…
Rudý oblak zemřel 10. prosince 1909 ve věku 87 let v rezervaci Pine Ridge. Ačkoli stále bojoval za to, aby domorodí Američané mohli vést svůj způsob života, nechal se i se svou ženou několik let před smrtí pokřtít jmény Jan a Marie.
Zdroj: Nigel Cawthorne (Největší vojevůdci v dějinách, 2006)
