Pokud si vzpomínáte na chov slepic v podání našich babiček, tak se vám nejspíš vybaví rozbahněný výběh, jako krmení i nevábné zbytky z kuchyně a kurník znečištěný trusem. Proč tomu tak bylo? Protože takové uspořádání chovu slepic je výhodné pro chovatele, čili pro tu vaši babičku, která rozhodně neměla čas na nějaké zbytečnosti. Chov slepic pro ni byla jen další práce.
Vy na to můžete jít úplně jinak. Počítejte s tím, že jedna slepice by měla mít k dispozici plochu 10 m2, to je základ. Dále víme, že průměrně slepice snese 180 vajec do roka, v zimě méně, v létě víc. Když budete počítat na každého člena domácnosti jednu slepici, čtyřčlenná rodina tak může počítat s 60 vejci za měsíc. Pokud je to málo, lze počet slepic samozřejmě zvýšit. Čtyři nebo třeba šest je v podstatě jedno. Jedno ale není to, že domácí vejce oproti těm z velkochovů obsahují 3x více vitamínu A, 2x více omega-3 mastných kyselin, 7x více beta-karotenu a 6x více vitaminu D.
Záleží na vás, jakou volnost potom svým slípkám poskytnete. Na paměti je třeba mít jen to, že slepice chované „na volno“ jsou opravdu všudybylky a stále při chuti a že je třeba jim zamezit přístup tam, kde by mohli způsobit nějakou škodu. Užitečné je také k hejnu přičlenit i kohouta, protože pak je celé hejno kompaktnější a chová se opravdu jako hejno, tedy chvílemi neskutečně zábavně, když se třeba někam řítí. Nemusíte se ani bát, že ve vejcích pak najdete zárodky kuřátek. Stačí vejce jen co nejdříve po snůšce sebrat a dát do chladu. Některé slepice se dokonce chovají jako domácí mazlíčkové a je možné je ledacos naučit.
Přesně tak chovají své slepice Petra a Erik, opravdu snadno a časově a nakonec i finančně nenáročně. Rádi se s vámi o své zkušenosti podělí a poradí nejen s chovem slepic, ale seznámí vás i s celým širším konceptem zvaným permakultura, to znamená s takovým stylem a způsobem života, který je ohleduplný k přírodě a životnímu prostředí a který na první místo staví trvalou udržitelnost a stále obnovující zdroje.
Aspoň trochu by se o něj měl a může pokusit každý z nás. Už jen pro ten dobrý pocit, že nemyslíme sobecky jen na sebe.
PR
