Mončičák byl před 33 lety velmi oblíbenou dětskou hračkou. Nejprve byl k dostání pouze v prodejnách Tuzex, později bylo možné ho koupit i v dětských obchodech. Původem pocházel z Japonska – koneckonců v japonštině se mu říká Monchhichi (vyslovuje se Mončitči).
Zvířátko mělo nejdříve hnědou barvu, později se objevily i žlutí, bílí, růžoví nebo světlomodří mončičáci. Jejich obličej byl dětský pihovatý.
Mončičáka tehdy mělo na základní škole snad každé dítě. Někteří rodiče se o něm ale dozvídali jen z vyprávění svých dětí. Reklamy v televizi na hračky totiž neběžely. Děti tak často musely rodiče přemlouvat roky, než zajeli do Tuzexu a jednoho takového plyšového mončičáka jim koupili.
Mončičák měl přinášet lásku
Jako první uvedla na trh mončičáky japonská firma Sekiguchi v roce 1974. První pár mončičáků měl za úkol dětem přinášet poselství o lásce a přátelství. Obličej, ruce a nohy byly z plastu. Tělo bylo hebké, měkkoučké a plyšové.
Hračky se původně prodávaly po dvou, buď v páru nebo jako dvě holčičky či dva kluci. Jeden měl obvykle namalovaný úsměv a druhý slzy. Slzy znamenaly výraz radosti, byly to slzy štěstí.
První butik pro mončičáky
O dva roky později, tedy v roce 1976, byl pro mončičáky otevřen první butik s oblečením. Později i s dalšími doplňky. I samotná postavička prošla proměnou od doby svého vzniku. Změnil se třeba materiál plyšového kožíšku nebo barva očí z původní modré na hnědou.
Barevní mončičáci byli nepraví
I když byly mončičáci různých barvách, základní jejich barva je středně hnědá. Ti barevní už nejsou původními mončičáky. Stejně tak ti, kteří symbolizují různé druhy zvířat jako je králík, medvěd, kočka nebo pes. Praví mončičáci byli dovezeni do Československa z Maďarska, ale byli vyrobeni v Číně. Poznávacím znakem je to, že pokud byste jim zatlačili na bříšku, vypísknou.
Nicméně i kopie hnědého mončičáky se setkaly s úspěchem a děti po nich tehdy toužili. Jejich popularita byla veliká, upadla až s přílivem nových hraček, které k nám začaly proudit ze západu po otevření hranic.
Ve Francii mají Kikiho
Tito roztomilí plyšáci získaly popularitu i v zahraničí. Jen ve Francii se jim říkalo Kiki a v Anglii Chic-a-boo. V Japonsko, odkud původně jsou, mají pro mončičáky speciální muzeum a návrhář Sekiguchi má úspěšnou hračkářskou firmu, kde se rodí noví a noví Monchhichi.
Jsou k mání i dnes?
V Česku je o mončičáky zájem stále, a to nejen ze strany sběratelů. Tradiční hračka s letitou historií je oblíbená, i když se obměňuje její vzhled a design se modernizuje. Legendární mončičáky naleznete nejenom v bazarech – tam především ty staršího data –, ale i ve hračkářstvích.
Podoba těch dnešních je různá. Najdete třeba holčičku s bryndáčkem, holčičku v šatičkách, nebo chlapečka s pejskem. Variace si můžete prohlédnout v galerii.
