Na počátku byla trojice povedených synáčků Boleslava II., který si přídomek, Pobožný, zřejmě vysloužil vyvražděním konkurenčního rodu Slavníkovců. Když na počátku roku 999 zemřel, jeho tři synové rozhodně pověstné tři pruty Svatoplukovy nepředstavovali.
Boleslav III. zvaný Ryšavý, to vzal opravdu z gruntu. Bratra Jaromíra nechal vykastrovat a současně dal příkaz i k likvidaci bratra Oldřicha, který se právě koupal, ale včas varován, uprchl. Příčinou kastrace Jaromíra nebyla obava o jeho ctnostný život, nýbrž strach z následných, možných dědiců trůnu. Matce a oběma bratrům se podařilo uprchnout do Bavorska, kde jim byl poskytnut azyl.
Boleslav III. však ve svém řádění neustal a již o dva roky později došlo k povstání, které Ryšavce donutilo uprchnout do Polska. Polský král také nebyl žádný beránek, vždyť jeho maminka byla z rodu Přemyslovců.
Nenechal se dlouho zvát a na knížecí stolec dosadil jakéhosi Vladivoje, na jehož původu se historici nedokážou domluvit dodnes. Byl to neschopný člověk a notorický opilec, což by se dalo ještě v Čechách tolerovat, nikoliv však to, co provedl po nástupu vlády. Zapříčinil tím problém, který se táhl až do Zlaté buly sicilské. Nechal si udělit Čechy v léno, římskoněmeckým králem Jindřichem II. Nutno po pravdě říci, že tento král to nevyžadoval, a byl též tímto činem překvapen, nicméně by byl hlupák, kdyby Vladivojovi nevyhověl.
Vladivoj se za rok upil k smrti a Boleslav Chrabrý se rozhodl dosadit opět na trůn Boleslava III. Staronový kníže se vrátil z exilu a uvedl se příkladně. Nechal vyvraždit všechny Vršovce, kteří se postarali o jeho první pád, a osobně zavraždil vlastního zetě. To už bylo i na polského krále moc a následovalo vězení, nikoliv exil. V kobce neznámého hradu byl Ryšavec uvězněn předlouhých třicet let, a již nikdy se do Čech nevrátil.
V roce 1004 se na trůn konečně dostal vykastrovaný Jaromír, který byl pochopitelně tehdejšími mravy považován za polovičního a méněcenného. Byl vysmíván, pochopitelně tajně, a on o tom věděl. Lavíroval mezi Němci a Poláky, nevěděl, na kterou stranu se přidat. V roce 1012 ho na trůnu vystřídal mladší a energičtější bratr Oldřich. Jaromír odešel opět do exilu, tentokrát se na něj však již Jindřich II. neusmíval, ale nechal jej uvěznit v Utrechtu, na předlouhých 21 let. Kníže Oldřich mezitím stačil zplodit s pradlenou Boženou syna Bořivoje. V roce 1033 se však znelíbil v Říši a byl krátce uvězněn. Jaromír se konečně dostal z vězení a usedl po dlouholetém vězení na pražský stolec. Dlouho se však na něm neohřál. Stejně tak, jako se Oldřich ocitl ve vězení, stejně rychle se vrátil. Císař Konrád II. asi pochopil, že v Čechách udrží klid pevná ruka.
Oldřich se tedy vrátil a vyřídil si pochopitelně účty s tím, na koho mohl dosáhnout. Nechal Jaromíra oslepit a uvěznit. Ještě téhož roku si pro něho přišla smrt a totálně zdevastovaný Jaromír znovu usedl na trůn. Osud mu však byl stále v patách a nedal mu pokoj. Jeho odchod ze světa, o dva roky později, nebyl vůbec hezký. Smrt na něho čekala na tom nejméně obvyklém místě. Při vykonávání jisté tělesné potřeby jej v nočních hodinách středem těla proklálo kopí. Nutno říci, že i vrah to tedy neměl jednoduché. V osobě knížete Jaromíra platí rčení, o narození na nešťastné planetě, beze zbytku.
