Stalo se tak asi před 4,5 miliardami let. Na samém počátku bylo v Galaxii pravděpodobně obrovské mračno mikroskopických částic, jejichž většina se soustředila ve středu tohoto mračna, kde působila gravitace. Zřejmě vlivem přeměny některé z nedalekých hvězd v supernovu bylo mračno následnou tlakovou vlnou uvedeno do pohybu. Ve svém středu se mračno postupně stále více zhušťovalo, a tak pravděpodobně vzniklo naše Slunce. Kolem něj se postupem času začal utvářet plochý oblak prachu a plynu.
Během dalších milionů let se drobné částice shlukovaly a narážely do sebe. Tak v naší soustavě vznikala první menší tělesa, která na sebe vzájemně působila již větší gravitační silou. Z dalších srážek se pak rodily planety, měsíce a ostatní vesmírná tělesa.
Slunce, pomyslný centrální bod celé soustavy, je rovněž jejím výrazně nejhmotnějším tělesem, což mimo jiné způsobuje, že obíhá v těsné blízkosti jejího těžiště. Těžiště celé Sluneční soustavy však většinou bývá mimo samotné Slunce. Vlivem gravitačních sil úměrných hmotnosti Slunce je k němu celá soustava vázána. Planety kolem něj obíhají po eliptických drahách, přičemž se vždy nejedná o dokonalé elipsy, neboť tělesa Sluneční soustavy se navzájem ovlivňují. Měsíce zase po eliptických drahách obíhají kolem svých planet.
Lidstvo odedávna upíralo zrak k nebesům a přemýšlelo o vesmírných dálavách. Prvních pět planet Sluneční soustavy bylo objeveno již ve starověku. „Průzkum“ našeho vesmírného okolí pak samozřejmě pokračoval až do dnešních dnů, kdy astronomové již dokážou předvídat i jeho další vývoj.
Všechno má jak svůj začátek, tak i konec. Zánik naší Sluneční soustavy je v daleké budoucnosti úzce spjat s vývojem svého středobodu, tedy Slunce. To vlastní jaderné palivo pro postupné hoření na zhruba ještě pět až sedm miliard let. Po jeho spotřebování se vnější vrstvy Slunce začnou nafukovat a postupně pohltí své vnitřní planety, Merkur, Venuši a velmi pravděpodobně nakonec i Zemi.
Tato situace je nám však velice vzdálená a prozatím je to tak, že naše planeta „roste“, neboť vesmírný prach má na ni vliv samozřejmě i v současnosti. Díky obrovskému množství neustále dopadajícího vesmírného prachu je Země totiž den ode dne těžší a těžší, a to až o sto tun denně.
