Výstava Bienále UMPRUM dá příležitost 25 tvůrcům z různých ateliérů Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Menší expozice se bude věnovat úspěchu Jiřího Koláře v brazilském São Paulu v roce 1969. Novinářům to řekli zástupci NGP včetně pověřené ředitelky Olgy Kotkové, která minulý týden nahradila v čele instituce odvolanou Alicji Knastovou. Výstavy vznikaly ještě pod vedením Knastové.
Společnost vlasteneckých přátel umění založená v únoru 1796 patrně v pražském Šternberském paláci usilovala o vznik galerie a umělecké školy. Její obrazárna především ze sbírek šlechtických rodů se stala po roce 1918 jedním ze základů pro Národní galerii, druhým byla Moderní galerie z roku 1902. „Od konce 19. století byla galerie výsledkem spojení soukromé iniciativy a státní podpory. Bez mecenášů, sběratelů a darů by nevznikla a nepřežila,“ uvedla Kotková.
Výstava nazvaná 230 let NGP: Instituce v pohybu doplnila jako průřez dějinami dosavadní expozici 1796–1918: Umění dlouhého století ve čtvrtém patře Veletržního paláce. „Obsahuje přibližně 70 exponátů ze všech pěti sbírek NGP od obrazů Norberta Grunda, Josefa Mánesa, Jakuba Schikanedera, přes díla Františka Kupky, Pabla Picassa, Toyen, Mikuláše Medka až po Michaela Rittsteina a Krištofa Kinteru,“ uvedla kurátorka Veronika Hulíková, která vede sbírku moderního umění NGP.
Druhý projekt, Bienále UMPRUM: Generace Z představuje mladé tvůrce, kteří se narodili mezi lety 1994 a 2004 a vystudovali pražskou uměleckoprůmyslovou školu. Jde hlavně o diplomové a bakalářské projekty posledních dvou let. Bienále má podle rektora UMPRUM Jindřicha Vybírala tradici. „Cílem těchto výstav je nejen prezentace umělecké činnosti studentek a studentů, ale také představení jejich myšlení a vidění světa,“ řekl Vybíral. Podle kurátora Michala Novotného, který v NGP vede sbírku umění po roce 1945, mohou návštěvníci starší než generace Z vidět, co dnes řeší mladí lidé.
Autoři třetí výstavy nazvané Jiří Kolář: X Bienal de São Paulo pomocí archivních fotografií a dokumentů NGP rekonstruovali oceněnou Kolářovu prezentaci z roku 1969. Výtvarník tehdy v brazilském městě získal jednu z hlavních cen. Jeho tvorbu galerie zasadila do kontextu doby, tedy do času po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a vojenské diktatury v Brazílii.
Během března už Národní galerie otevřela další tři menší expozice. Ve Schwarzenberském paláci je to Lilie: květina a symbol, ve Veletržním paláci výstavu Antonín Mánes – mezi komponovanou krajinou a skicou. Na stejném místě lze vidět i grafický kabinet s názvem Erotika přešla v děs. Pokušení sv. Antonína jako téma moderního umění. Ukazuje díla Josefa Váchala, Františka Koblihy, Jana Konůpka, Alfreda Kubina nebo Rudolfa Jakubka v konfrontaci s grafikami starých mistrů.
Zdroj: ČTK
