Vyslechla jsem stížností na to či ono, ale nemohla najít jedinou indicii, která by šikaně nasvědčovala. Cítila jsem pouze jeden společný jmenovatel – můj syn vyčnívá mezi ostatními výškou a postavou, proto je vždycky hned po ruce. A že chodí do krve poškrábaný od děvčat, která mi na sociální síti posílají vulgární zprávy, to školu nezajímá. „Obraťte se na rodiče,“ zněla rada kantorů.
Měla jsem spoustu otázek, ale prostor jsem nedostala, neboť zazvonilo. Odcházela jsem bez nálady, naštvaná a podrážděná, nechtěla jsem být zaujatá, zároveň jsem nechtěla v synově chování cokoli přehlédnout. Ještě odpoledne jsem se objednala do pedagogicko-psychologické poradny na konzultaci. Bylo to velmi zajímavé povídání s posudkem, že o šikaně nemůže být ani řeč. „Ano, váš syn je živý a plný energie, ale který kluk není?“ řekla paní magistra. „Je v pořádku, že se brání, musí však rozpoznat hranici, za kterou nesmí.“ A dodala, že šikana je jev, kdy jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně týrají jiného spolužáka za použití agrese a manipulace, těžko se dá tedy mluvit o tom, že by jeden žák šikanoval třicet dalších. Podle psychologů se pedagog často mýlí a za šikanu považuje to, co jí vůbec není, a to, co šikanou je, zpravidla přehlédne.
Tři případy násilí za všechny
Mladá Boleslav – v únoru šetřila policie trestuhodné jednání dvou žaček základní školy, které zbily spolužačku. Útoku předcházela hádka, pak přišly facky a tahání za vlasy, a když dívka upadla na zem, spolužačky jí uštědřily několik kopanců do hlavy a obličeje. Lidé v Mladé Boleslavi byli začátkem února svědky nebývalé agresivity mezi žákyněmi tamní základní školy. Napadená dívka utrpěla otřes mozku a ošklivý psychický zážitek.
Ostrava – v dubnu dva školáci ve věku devět a deset let napadli devítiletého chlapce. Přistoupili k němu, chvíli se s ním bavili a poté se dožadovali jeho hodinek. Když jim je chlapec odmítl dát, napadli ho a kopali do něho, dokud neupadl. Pak ve svém útoku pokračovali. Hodinky mu ukradli a odešli. Zatímco dospělému by za loupež hrozilo až desetileté vězení, chlapcům žádný závažnější postih nehrozí, vzhledem k věku nemohou být trestně stíháni.
Praha – v květnu skupinka mladistvých, přímo před budovou Policejního prezídia, brutálně napadla dívku. Chlapci ji tahali ji za vlasy, opakovaně ji sráželi k zemi a nakonec ji brutálně kopali do hlavy! Jeden z mladíků jí mezitím prohrabával kapsy. Událost zpozorovali policisté, parta jim však stačila utéct. Zaručeně ale trestu neujdou!
Kde je chyba?
Na chování dětí má zásadní vliv zázemí, ve kterém žijí a především rodiče. Je-li rodina problémová a je v hledáčku Orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), měl by se snažit s ní pracovat. Někdy je ale veškeré snažení marné. Často nemusí být rodina problémová, naopak žije spořádaným životem a mezi sousedy je oblíbená, přesto však jejich potomek nehraje úplně správnou hru. Stává se, že rodiče neví, jak jejich dítě tráví volný čas, s kým se stýká a co dělá, když je bez dohledu dospělých. Neznají jeho kamarády a už vůbec ne jejich rodiče, o to, čemu se věnují, když jsou spolu venku, se nezajímají.
Alarmující skutečnosti
Tématu se v uplynulém školním roce věnovala i Základní škola ve Velkých Přílepech. Ředitelka školy Mgr. Bc. Pavlína Ben Saidová říká: „V posledních letech dochází v chování dětí ke změnám způsobeným využíváním informačních technologií. Ty jsou dnes běžně dostupné žákům I. stupně, často i mladším dětem. Téměř každý žák má mobilní telefon, většinou tzv. chytrý. Kromě toho, že je skvělým zdrojem informací a může pomoci vzdělávání, jeho používání má také svá rizika. Důsledkem trávení stále většího množství času na internetu je omezení kontaktů se skutečnými přáteli, ztráta schopnosti běžné komunikace včetně schopnosti řešit problémy, neschopnost číst z neverbální komunikace, uzavírání se do nereálného světa, ztráta koníčků. Nezřídka se objevují bolesti zad a zápěstí, zhoršená motorika a obezita. Jak vypadá výuka, tráví-li děti dlouho do noci čas se svým telefonem? Jsou ospalé, podrážděné a pomalé.
V uplynulém školním roce proběhly besedy s pracovníky Policie ČR a zaměstnanci OSPOD a také divadelní představení zaměřené na závislosti. Žáci byli formou besed seznámeni s pojmy souvisejícími s tématem a s právními důsledky nevhodného chování. Tato oblast je zařazena do výuky předmětu Výchova ke zdraví, v některých třídách byly tomuto tématu věnovány i třídnické hodiny.
Vzhledem k tomu, že jsme si vědomi důležitosti opravdové mezilidské komunikace, neumožňujeme ve škole používat mobilní telefony. Chceme, aby byla bezpečným místem, a v některých případech pouze tady žáci zažijí opravdový digitální detox.“
Zakladatelka Spolku rodičů a přátel školy Mgr. Bc. Marie Válková dodává: „Kdysi mi rodiče často vyčítali, že trávím dost času s mobilním telefonem. Oponovala jsem slovy, že mobil může zachránit i život. Každá mince má dvě strany, a stejně je to tak i u mobilů, bez kterých jde dnes jen těžko fungovat. I dospělí se těžko orientují v záplavě zpráv z různých zdrojů. Natož potom mladiství. Jejich osobnost ještě není dospělá, hledají své místo v životě a pozornost se snaží získat ve skupině na sociální síti.
Vedeme děti k samostatnosti, ale čím jsou starší, tím víc ztrácíme přehled o tom, jak tráví čas. Stále je ale velmi důležitý dozor, důslednost a dohled na to, co dělají. Je stále více případů, kdy si vyberou za oběť spolužáka a toho pak pronásledují hanlivými a ponižujícími esemeskami. Původně nevinné dětské posměšky a popichování mohou vyvrcholit v ponižování a úmysl druhého poškodit. Je těžké rozpoznat, do jaké míry je dítě schopno si své činy, které bere za normální a nevinné, uvědomit a na straně druhé, jak pevnou vůli a sílu mysli dítě má, aby odolávalo narážkám či posměškům. S jakým pocitem jde asi dítě do školy, které předešlý večer dostalo ponižující nebo výhružné zprávy? Věnujme více času našim dětem a zkusme je přesvědčit o tom, že vhodnou sociální skupinou může být třeba sportovní kroužek nebo jiné volnočasové aktivity.“
A jak jsou na tom vaše děti?
