Šikana tady byla, je a bude
Smutné je, že se šikanou se setkalo na 41 procent dětí. Vyplývá to z výzkumu Zdeňka Martínka. Mezi účastníky šikany většinou patří jeden nebo dva (ale může jich být i více) agresorů, kteří často „vedou“ kolektiv k tomu, aby druhého šikanovali. Musí mít ale koho šikanovat. Vybírají si oběť takovou, která většinou nějak vyčnívá. Důvodem k šikaně může být cokoliv. Obětí stejně jako agresorů může být několik druhů.
Kdo je obětí šikany?
Obětí šikany se může stát jakékoliv dítě. Šikanované bývají velmi často děti, které přijdou nově do kolektivu. Jak už bylo řečeno, nejvíc šikany si však vyslouží takové dítě, které čímkoliv vybočuje, zdánlivě to může být malichernost. Šikanované jsou tím pádem děti, které mají nějaký hendikep, ať už fyzický nebo vzhledový. Může to být dítě fyzicky slabé, příliš hubené, příliš silné, má zrzavé vlasy (pokud zbytek třídy nemá), vzhledovou vadu – třeba odstávající uši nebo křivý nos.
Důvodem k šikaně může být i to, že dítě pochází ze sociálně slabé rodiny – anebo naopak, pokud je z bohaté rodiny. Odlišností může být nespočet a tohle všechno je pro kolektiv dětí ten důvod k šikaně. A jaká je oběť? Je to dítě tiché, plaché a citlivé, nerado mluví s ostatními, velmi často se stahuje do sebe. Mívá nízké sebevědomí, těžko se prosazuje, většinou se spíše podřídí. Dítě se považuje za nehezké nebo dokonce ošklivé, hloupé či nezajímavé.
Mezi nejčastější oběti šikany patří děti, které jsou vychovávány až příliš projektivně, dospělý si nepřipustí, že už dítě zvládne nějakou věc udělat samo. Tím pádem se mu pak ostatní děti smějí – třeba v případě, kdy ho matka doprovází před školu, do třídy. Handicapované děti jsou také častou obětí šikany. A další častou obětí šikany jsou pak učitelské děti, jejichž rodič učí na stejné škole, kterou navštěvují.
Kdo nejčastěji šikanuje?
Na straně druhé pak stojí agresor. I když většinou nešikanuje kolektiv třídy jako celek, mají oběti šikany dost často pocit, že se jich nikdo nezastane. V kolektivu dětí není běžné, aby někdo vykročil z davu a postavil se za vlastní názor, ne-li aby ho vůbec měl. Poslouchají tudíž ty děti, které se umí „prosadit“ jako agresoři. Bývají to fyzicky zdatní, starší, silní a obratní jedinci, nemusí to ale platit vždy. I slabší jedinec může být inteligentní, bezohledný a krutý.
Pro agresory je typické zejména dominovat, snažit se ovládat druhé a prosadit se na úkor oběti. Mají radost, když oběť na šikanu nějak reaguje, což je nutí a motivuje k pokračování šikany. Podle výzkumu se agresivita vytváří v předškolním věku. U agresorů však bývá vývoj poškozen špatnou výchovou nebo výskytem deprivace v rodině.
Agresor může mít několik typů. Může být hrubý – používat k týrání svou sílu. Tohoto jedince v rodině trestali stejným způsobem, napětí si vybíjí na slabším jedinci. Dalším typem agresora je jemný, kultivovaný. Chová se zdvořile k dospělým, je milý a ochotný. Jakmile ale dospělí zmizí, začne oběť šikanovat a většinou má pomocníky, kteří plní jeho příkazy. Doma tohoto jedince neustále komandují, hodnotí a dohlíží na něho – musí plnit jejich příkazy.
Mezi další typ agresora patří pseudo srandista. Většinou ho mají v oblibě vyučující i kolektiv. Jedinec nechce mít žádnou zodpovědnost, když je nějaká překážka, snaží se ji obejít. O hodinách vtipkuje, dokáže pobavit učitele i spolužáky. Na oběť útočí nemístnými vtípky, které nemusí být příjemné samotné oběti. Rodiče vychovávají tyto děti stylem, aby si s ničím nedělali hlavu.
Agresor však může spustit i šikanu ekonomickou. Tento jedinec má od rodičů všechno, co chce a kupují mu drahé věci. Těch si však neváží. Rodiče většinou nemají na dítě čas, někdy upřednostňují kariéru před dítětem nebo jim chybí rodičovský cit. Agresivní jedinec pak rozděluje děti ve třídě podle toho, jak drahé věci mají – ti, kteří mají drahé věci často, jsou na špici a naopak.
