Jak jednoduché by bylo, kdybychom se mohli nějak přinutit do věcí, které dělat nechceme. O kolik šťastnější a efektivnější bychom byli.
Dobrá zpráva je, že toto všechno možné je. Jde jen o to nastavit si správnou strategii. Začněme u toho proč, věci odkládáte, tedy proč prokrastinujete.
1. Odkládáte úkol ze strachu, že ho pokazíte
Jsou tu dva způsoby, jak nahlížet na každý úkol. Můžete si říct, že vám úspěch z dokončení úkolu za snahu stojí – že se na něm něco naučíte anebo vyděláte. Stejně ale k úkolu můžete přistupovat tak, že svou pracovitostí ohromíte své okolí, a hlavně stoupnete v očích svého šéfa. Vědci tyto motivace nazývají jako propagační zaměření. A když máte jedno z nich jste motivováni tvořením zisků, a tím, že se cítíte hladový.
Zní to hezky, ale pokud žijete v přesvědčení, že se vám úkol nemůže podařit, tyto motivace rozhodně nejsou pro vás. Vaše úzkost a pochybnosti podkopávají motivaci, k propagaci, takže je méně pravděpodobné, že se do úkolu vrhnete.
To, co potřebujete je takový pohled na úkol, který není podkopán pochybnostmi. Když přemýšlíte více na tím, jak se danému úkolu vyhnout než jak ho zdárně dokončit, máte tzv. prevenční zaměření. Výzkumy ukazují, že toto prevenční zaměření, je doprovázeno úzkostí z toho, co by se mohlo pokazit. Když jste se zaměřili na vyhnutí se ztrátě postavení, které máte, tím že se do nového, riskantního úkolu nechcete pouštět. Pokud to na vás sedí, berte úspěšné dokončení úkolu jako způsob jak, zabránit tomu, abyste naštvali šéfa. Využijte tedy toto své prevenční nastavení, jako motivaci.
Nezní to nijak atraktivně, ale pokud takto opravdu smýšlíte, není pro vás pravděpodobně lepší řešení jak se dostat přes úzkost z pokažení úkolu.
2. Odkládáte úkol, protože se na něj jednoduše necítíte
Vědci poukazují na to, že čím více říkáme věci jako „Nemůžu vstát ráno dříve!“ nebo „Nemůžu se donutit k tomu abych začal cvičit!“. To, co ve skutečnosti říkáme je, že se na to prostě necítíme. Ve skutečnosti nás v posteli nic nedrží. Jen vám chybí přesvědčení k tomu jednoduše vstát.
Ale kdo říká, že potřebujete pocit nebo přesvědčení, k tomu abychom něco udělali?
Proč věříme tomu, že je potřeba onen pocit přesvědčení, k zahájení akce, když je to naprosto zbytečné a neobjektivní. Ano, někde je potřeba “vidět”, například jestli je projekt hotový, jestli začít zdravě jíst, nebo jestli začít náš den dříve. Ale nepotřebujeme nějaký pocit k tomu to udělat. Když víme, že je to správné, prostě to udělejme, vždyť nás nic nedrží!
3. Odkládáte úkol, protože je příliš těžký nebo nudný
Příliš často, se snažíme vyřešit tento problém přesvědčením se, že příště začneme dříve. Kdybychom ve skutečnosti měli takovou dávku sebeovládání, nikdy by nebyl důvod si toto říkat. Obecně totiž platí, že lidé svou schopnost sebeovládání nadhodnocují.
Přiznejme si, že naše vnitřní síla je má své hranice. Stanovme si pravidla, která vám určí, kdy s prací začít. Například si řekněte, že přesně ve tři hodiny odpoledne přestanete dělat to co jste doposud dělali a začnete s daným úkolem. Vyhnete se tak otázkám jako „Opravdu bych to měl dělat teď?“ nebo „Možná bych měla dělat něco jiného“. Nesmírně vám ulehčí život si každý pracovní den co nejpřesněji rozplánovat.
Čím více rozhodnutí za den uděláme, tím více energie nám seberou a tím méně energie jsme schopni dát do našich povinností. Použijte tedy kalendář a každému úkolu vyhraďte čas, který je potřeba k jeho dokončení. Uvidíte, že vám to den nesmírně zjednoduší a zbyde vám dostatek energie na věci, které vás opravdu baví.
