„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu se až do smrti prát za to, abyste měl právo to říkat.“ Tento zlatý citát shrnující základy demokracie už v Americe neplatí? No, asi ne, protože Trumpův projev, ve kterém poukazoval na volební podvody ze strany Demokratů, tamější televize vypnuly. A šéfredaktor Respektu Erik Tabery si dokonce myslí, že to bylo správně, protože v tom svém projevu Trump prokazatelně lhal. Tak ono už je to vážně prokázané?
Docela chápu odpůrce politického stylu Donalda Trumpa, který často svým chováním připomíná pověstného slona v porcelánu, navíc s vlající blonďatou přehazovačkou zakrývající mu pleš. S tím nechci polemizovat, ani nikoho o ničem přesvědčovat. A už vůbec ne hodnotit uplynulé čtyři roky, které strávil v Bílém domě.
Zaráží mě ale nedostatek smyslu pro fair-play, který ještě nedokončené volby provázejí. A všeprostupující spirála mlčení. To je termín z teorie žurnalistiky popisující jev, kdy lidé vyhodnocují, který názor je většinový, a k němu se potom veřejně přiklánějí a hlásí. A o menšinovém naopak mlčí. Podobně se příliš nemluví ani o hlasech mrtvých voličů, o využití softwaru, který měl připisovat Trumpovy hlasy Bidenovi, ani o tajným vodoznakem označených hlasovacích lístcích, jež mají z voleb vyloučit lístky vytištěné načerno. To jsou argumenty Trumpovi strany, kterými podpírá svá tvrzení o údajném největším volebním podvodu všech dob.
Samozřejmě, že od nás za oceán jen stěží dohlédneme a jsme tak odkázáni jen na informace z druhé ruky. Nicméně o prokazatelných lžích ještě pořád amerického prezidenta Trumpa bych si troufla mluvit až v situaci, kdy se jeho vznesená obvinění skutečně vyvrátí. Nebo naopak potvrdí. Každopádně bych od demokratických sil čekala spíš výraznou podporu vyšetření čestnosti prezidentských voleb, jak tomu chtěly například před časem při volbě běloruského prezidenta Lukašenka. Zajímavé je i to, že na výsledek vyšetřování čekají rovněž čínský prezident Si Tin-pching nebo ruský Vladimír Putin. Až teprve pak prý přijdou s případnou gratulací.
