Jmenoval se Leo Ryan (1925 – 1978) a do jihoamerické Guyany se 17. listopadu 1978 vydal, aby navštívil usedlost Jonestown, sídlo sekty Chrám lidu (Peoples Temple). Pro tuto cestu se rozhodl na základě sdělení příbuzných členů této sekty o zneužívání a bití, které musí v Jonestownu snášet. Ta obvinění byla tak otřesná, že kongresman, původní profesí učitel, s sebou pro jistotu vzal i celý filmový štáb.
První den jeho návštěva Jonestownu i setkání s vůdcem sekty, Jimem Jonesem, probíhala poklidně a nebylo důvodu k znepokojení. Později však kongresman obdržel na papírku napsanou žádost, aby se někteří členové sekty mohli vrátit do USA spolu s ním. Kongresman jim chtěl vyhovět, ovšem Jim Jones byl tvrdě proti.
Tak tvrdě, že jeho muži těsně před odletem kongresmana i část jeho štábu prostě zastřelili. Těžko říct, komu tehdy z Jonesových mužů ujel prst na spoušti, ovšem následky byly strašné. Jones si byl dobře vědom toho, jaké následky sektě za vraždu kongresmana a jeho lidí hrozí a rozhodl, že všichni její členové raději rovnou odejdou na věčnost.
I když se traduje, že šlo o sebevraždu, tu ve skutečnosti podstoupila jen asi jedna čtvrtina či pětina členů sekty, a to pomocí koktejlu s jahodami, sedativy a kyanidem. Pozdější ohledání ostatků mrtvých odhalilo, že 70 – 80 % obětí mělo na těle vpichy po injekční jehle a asi 150 osob, spíše však více, utrpělo střelná zranění. S prostřelenou hlavou byl nalezen i sám Jones. Nejsmutnější na celé věci bylo to, že asi třetina všech obětí byly děti.
Otřesné fotografie z místa, kde se tento masakr odehrál, vedou logicky k otázce, jak se to všechno mohlo stát? Stopy samozřejmě vedou k vůdci sekty, Jimovi Jonesovi, nar. 13. května 1931 v Indianě. Když pomineme traumatizující dětství s věčně opilým otcem a udřenou matkou, Jim se podivně choval už jako dítě. S oblibou například řečnil na pohřbech zvířecích mazlíčků svých kamarádů.
Jako nadšený kazatel se projevil i v dospělosti, a tak neměl problém v roce 1955 založit své vlastní náboženské hnutí, Chrám lidu, a začít budovat jeho ideologii založenou na rasové rovnosti a sociální spravedlnosti. Tím se stal předchůdcem budoucího protisegregačního hnutí, jak jej vedl Martin Luther King. V dobách největších popularity se k Jonesovi hlásilo až 20 000 lidí.
Do své vize o šťastné budoucnosti lidstva Jones postupně zakomponoval vše, co mu přišlo pod ruku, včetně idejí utopistických a komunistických. Nakonec odmítl křesťanství a Bibli jako sbírku lží a sám sebe začal považovat a prohlašovat za reinkarnaci Buddhy, Ježíše Krista a Lenina. A nikomu z jeho okolí to nepřišlo divné.
Zároveň se u něj začaly projevovat i paranoidní stavy a měl strach ze státních represí. Proto po dohodě s Guyanou přesídlil roku 1974 celou svou sektu do Jižní Ameriky a začal své společenství znovu budovat tam. Znepokojivé informace, které z něj časem prosákly ven, k němu nakonec přivedly roku 1978 kongresmana Ryana. Do té doby jim nikdo nevěřil ani je žádný úřad nebo policie řádně neprověřily. Za smrt téměř tisícovky lidí jsou tak nepřímo odpovědni všichni, kdo měli a mohli včas zasáhnout. Tím hlavním viníkem však zůstává lhostejnost. Pokud chceme v případě sekty Chrám lidu vidět vůbec nějaké poselství, tak je to právě toto.
