Na jeho život, činy a duchovní odkaz existují různé, a to kontroverzní pohledy. Na jedné straně jako na šíleného, despotického tyrana, který nechal zabíjet lidi z pouhého rozmaru, na té druhé jako na Bohem vyvoleného ideálního nejvyššího vládce, jehož každý čin byl spravedlivý. Za božskou bytost se nakonec al-Hakim i sám považoval a podle toho, leckdy až šíleně, se také choval.
Co o něm víme?
- V západní literatuře je označován jako „šílený kalif“. Tento titul si vysloužil svým nevyzpytatelným a represivním chováním k náboženským menšinám kvůli mnoha krutostem, jichž se vůči nim celý život dopouštěl. Díky tomu spíš vynikl dramatický rozdíl mezi al-Hakimem a jeho předchůdci i nástupci. Až do roku 1009, kdy šílený al-Hakim začal se svými útoky na křesťany a Židy, byly město Jeruzalém a Svatá země otevřeny Západu a cesta tam nebyla nebezpečnější než třeba cesta z Paříže do Říma.
- V roce 1013 al-Hakim dokončil stavbu mešity v Káhiře, kterou začal stavět jeho otec Masjid al-Hākim. „Hākimova mešita“, jejíž oficiální název zní „Jame-ul-Anwar“ se sice časem prakticky rozpadla, ale v 70. letech 20. století byla restaurována s použitím současných stavebních postupů a materiálů. I když restaurátoři měli snahu zachovat co nejvíce architektonických a uměleckých prvků, výsledek jejich snažení považují historici umění za „novou stavbu“ a ne za rekonstrukci původní mešity.
- Jedním z nejdůležitějších počinů al-Hakima v oblasti vzdělávání bylo v roce 1005 založení školy zvané Dar al-Alem (Dům znalostí), též Dar al-Hikma (Dům moudrosti). Její součástí byla rozsáhlá knihovna a vyučovaly se v ní různé obory, od Koránu a tzv. hadísu, tj. původně ústně uchovávané výpovědi o činech a skutcích islámského proroka Mohameda, až po filosofii a astronomii. Vzdělání bylo v této škole zpřístupněno veřejnosti a nejen hrstce učenců.
- V roce 1005 al-Hakim nařídil, že „Lidé knihy“ (Židé, křesťané a někdy i lidé vyznávající další jiné náboženství) se musí od muslimů odlišovat nošením černého pásu, černého turbanu a ještě dalšími způsoby. Ženy musely navíc nosit obuv různé barvy, jednu botu červenou a druhou černou. Tato nařízení platila až do roku 1014.
- Později, v letech 1007 – 1012, al-Hakim zaujal tolerantní postoj zejména vůči sunnitům, zatímco vůči „lidem knihy“ zůstával dále zvlášť nepřátelský. 18. října 1009 nařídil zničení Svatého hrobu a s ním souvisejících budov. Rozhodl se tak proto, že byl pobouřen obřadem, který v něm praktikovali tamní mniši , tj. „zázračné“ sestoupení Svatého ohně, které se každoročně (a dodnes) slaví v kostele během velikonoční vigilie. Považoval jej za podvod a chtěl s ním proto takto skoncovat. Kronikář Yahia k tomu poznamenal, že „byly ušetřeny pouze objekty, které bylo příliš obtížné zbořit.“
- Zároveň a-Hakim zakázal konání s tímto obřadem souvisejících všech procesí a o několik let později byly všechny kláštery a kostely v Palestině zničeny nebo zabrány muslimy. Teprve v roce 1042 se byzantský císař Konstantin IX. se souhlasem nástupce Al-Hakima, zavázal, Svatý hrob rekonstruovat. Po roce 1099, kdy Jeruzalém dobyli křižáci, došlo i na rekonstrukci jeho baziliky, která skončila roku 1141.
- V posledních letech své vlády al- Hakim projevoval rostoucí sklon k askezi a pravidelně se uchyloval k meditaci. V noci z 12. na 13. února 1021 a ve věku 36 let se al-Hakim vypravil na jednu ze svých obvyklých nočních cest do kopců za Káhirou a nikdo ho už potom neuviděl. Při pátrání po něm byl nalezen pouze jeho osel a zakrvácené šaty. Jeho zmizení je stále obestřeno tajemstvím, i když je pravděpodobné, že v jeho pozadí stála al-Hakimova sestra Sitt al-Mulk, protože nesouhlasila s jeho netolerantní politikou. Ta se také potom stala regentkou al-Hakimova mladého syna Aliho az-Zahira, který nahradil svého otce v čele země.
- Dodnes však přežívá náboženské hnutí drúzů, jichž je dnes asi 1,5 mil. Jsou následovníky skupiny extremistických ismailitských misionářů, kteří si al-Hakima zbožštili a očekávají jeho návrat formou reinkarnace. Drúzové jsou sice považováni za sektu šíítského islámského náboženství, ale někteří muslimové je za muslimy nepovažují vzhledem ke gnostickým prvkům, které jsou součástí jejich věrouky. Což však není nic výjimečného. Představa reinkarnace a gnosticismus byly vlastní i prvním křesťanům, než byly postupně z křesťanství vymýceny jako kacířství.
- Otázka, zda počiny al-Hakima lze vysvětlit jako racionálně motivované a podmíněné okolnostmi nebo spíše jako nevyvratitelná díla šílené mysli, není zcela zodpovězena dodnes.
