Sošné držení těla, zasněný pohled a pravidelná tvář s plnými rty. A do toho vytříbené chování džentlmena, který jako by se pro frak narodil. Navzdory své popularitě a přitažlivosti pro druhé pohlaví zůstával ale roli džentlmena věrný i na poli milostném.
I když se Svatopluk Beneš narodil do ajznboňácké rodiny, jeho otec si přál, aby měl solidní zaměstnání pod penzí, aby se stal učitelem. Jenže Sváťa už v patnácti letech propadl divadlu a z gymnázia zběhl na pražskou hereckou konzervatoř. Otec se s tím dlouho nemohl smířit, teprve když mu lidé začali syny za herectví chválit, a on také začal vydělávat tolik, že je mohl podporovat, se jeho odpor zlomil.
Jako na horské dráze
Beneš hrál před okupací i během ní a etabloval se v rolích přitažlivého milovníka jemných mravů. Objevil se například ve Šrámkově Měsíci nad řekou nebo v hlavní roli v Mrštíkově Pohádce máje. Noblesní chování a romantický zjev z něj tak již v útlém mládí udělaly zářivou hvězdu filmového plátna.
Po změně režimu ale přišel pád – do socialisticko-realistické kinematografie se už jaksi moc nehodil. „Po válce musel být ve filmech socialismus a ideologie, a dělníci v továrně – to nebyly role pro mě. Já jsem měl buržoazní zvyky, přestože jsem byl mladý,“ popsal Beneš později budovatelské období, které pro něj znamenalo útlum a ústup ze slávy.
Postupně se proto stal mistrem vedlejších rolí – různých anglických lordů, sluhů či džentlmenů. V divadle za svůj dlouhý, téměř devadesátiletý život ztvárnil na dvě stě postav, před filmovou kamerou necelou stovku. Naposledy se objevil ve filmu Želary, kdy už téměř nic neviděl. Říkal tehdy, že už se do dnešní doby nehodí.
Poslední šlechtic
Konec života trávil na lůžku léčebny dlouhodobě nemocných ve vinohradské nemocnici a několik posledních let už nic neviděl a ani nemluvil. Jeho oddanou společnicí mu v těchto krušných dobách byla jeh druhá žena Boženka, se kterou prožil šedesát roků. Ačkoliv Beneš v dobách svého mládí prožil i bouřlivý roční vztah s Adinou Mandlovou a patřil k nejpřitažlivějším českým hercům všech dob, věrně jí zachovával svůj manželský slib.
To si na něm obrovsky cenila například Jiřina Bohdalová. „Svatopluk Beneš byl jedním z posledních šlechticů této republiky. Moc jsem si ho pro tu jeho samozřejmou noblesu vážila. Navíc na to, jak byl krásný chlap, člověk, tak byl i věrný. Nepotřeboval si dělat popularitu na nějakých románcích,“ řekla o něm krátce po jeho odchodu jedna z posledních žijících hvězd, které si zahrály ještě v prvorepublikovém filmu. S podobným obdivem o něm mluvila i další pamětnice mezi českými herečkami, někdejší kráska Květa Fialová: „Byl to každým coulem opravdový muž. Prostě gentleman, jakých se moc nerodí.“
Ikonické role Svatopluka Beneše
POHÁDKA MÁJE
Role romantického studenta Ríši ho vystřelila mezi nejpopulárnější hereckou elitu své doby. S Natašou Gollovou, do které je ve filmu Otakara Vávry Ríša zamilovaný, pojilo Beneše celoživotní přátelství. Ríšu měl hrát původně Rudolf Hrušínský, ale ten byl ke třicetileté Gollové, hrající šestnáctiletou Helenku, v té době příliš mladý.
DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK & POSLUŠNĚ HLÁSÍM
Lehce zhýralý nadporučík Lukáš má ve zvyku si k sobě zvát nudící se vdané paničky a vesele s nimi trávit čas, než je zase vrátí domů k jejich manželům. Do jeho skvělých plánů, jak si užívat života rakousko-uherského důstojníka, mu ovšem hodí vidle jeho vojenský sluha Josef Švejk. Ten se přitom jen snaží udělat pro svého nadřízeného to nejlepší, co dokáže.
ČLOVĚK PROTI ZKÁZE
V životopisném filmu popisujícím poslední roky spisovatele Karla Čapka ztvárnil jeho blízkého přítele a vášnivého debatéra, prvního československého prezidenta Tomáše Garrique Masaryka. Benešova filmová podoba se ztvárňovanou postavou byla prý tak neuvěřitelná, že mnozí jeho fotografie v kostýmu Masaryka považovali za autentické snímky prezidenta.
