Konkrétně před komunitním centrem se v letošním roce jedná o jubilejní 10. ročník (od roku 2008 kromě roku 2010). Jak nám řekl majitel zvonohry Petr R. Manoušek, bude to v pořadí 520. koncert za dobu existence jeho zvonohry. Nenechte si proto ujít koncert vánočně laděných písní, které zahraje hudebník a zároveň hudební skladatel, režisér a redaktor Radek Rejšek. Ten kromě hry na pojízdnou zvonohru působí také na pražské Loretě, kde hraje na historickou zvonohru a varhany.
Hráč na zvonohru se nazývá „carillonér“ (fon. karilonér), odvozeno od „carilloneur“ a „carillon – zvonohra“. Pojem „carillon“ se rozšířil jako mezinárodní označení pro „koncertní soubor přesně laděných bronzových zvonů, ovládáných hráčem pomocí mechanické klaviatury“. Angličtina dříve používala slovo „chime“, němčina „glockenspiel“, dnes oba tyto pojmy znamenají pouze „automatický hrací strojek se zvonky“.
Petr Rudolf Manoušek (*1957 v Praze) je český zvonař, restaurátor zvonů, od roku 1988 vedoucí dílny rodiny Manoušků (Zvonařství Manoušek), soudní znalec specializovaný na kampanologii.
Narodil se ve zvonařské rodině, Rudolfovi (1909 – 1994) a Květě (1927 – 2002) Manouškovým V roce 1976 absolvoval Střední umělecko-průmyslovou školu a začínal v dílně svého otce na Zbraslavi, kterou v roce 1988 převzal. Do nečekaných potíží se dostala při povodních v roce 2002, kdy byla zvonárna zcela zatopena a její činnost na Zbraslavi se již nepodařilo obnovit. Petr Manoušek mezitím externě pracoval v několika jiných evropských zvonárnách, v roce 2006 se podílel na odlití největšího zvonu světa, který se při zvonění rozhoupává. Japonský zvon o hmotnosti přes 36 tun, zavěšený u města Gotenba na ostrově Honšú, vyrobila nizozemská zvonárna Royal Eijsbouts v Astenu.
Dílna Manoušků za dobu své existence vyrobila a zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mj. na opravě pražské loretánské zvonkohry nebo pořízení nového srdce pro největší český zvon Zikmund. Zakladatelem dílny byl Rudolf Manoušek starší (1881 v Habrůvce – 1951 v Brně), děd Petra Rudolfa, který začal zvony odlévat už v roce 1900. V roce 1928 si Manoušek osvojil technologii restaurování puklých zvonů, takže už je nebylo nutné přelévat. Svařování puklin je snadnější a hlavně umožňuje zachovat historicky cenné zvony. V roce 1934 si založil zvonařskou dílnu i syn Rudolf mladší, ve které těsně před jejím znárodněním působil i jeho otec. Po smrti zakladatele zvonařské tradice odešel Rudolf mladší do Prahy.
Ve zbraslavské dílně, fungující od roku 1967, odlili Manouškovi mj. tři zvony pro zvonici u kostela svatého Martina v Sedlčanech, šest zvonů pro kostel svatého Petra a Pavla v Unhošti, zvon pro kostel Zvěstování Páně v Úvalech, dva zvony pro kostel Povýšení sv. Kříže v Husinci, v roce 1981 tři zvony pro kostel svatého Tomáše v Praze na Malé Straně a zvon pro kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského rovněž v Praze na Malé Straně, v roce 1984 zvon pro baziliku Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově, v roce 1987 tři zvony pro kostel Panny Marie Královny míru v Praze – Lhotce, v roce 1989 dva zvony pro kostel svatého Matěje v Praze – Dejvicích, v roce 1992 zvon pro kostel Matky Boží před Týnem v Praze; dva zvony pro Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Vinohradech; zvon pro kostel svatého Petra a Pavla v Mělníku, LP 1995 dva zvony pro kostel svatého Václava v Praze na Smíchově a čtyři zvony pro kostel svatého Prokopa v Praze – Braníku, roku1999 zvon pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Klecanech a 2000 čtyři zvony pro kostel sv. Jakuba Většího v Berouně a další a další ve všech koutech země.
V posledních třech letech Manouškovi pracovali na třech zvonech pro světoznámý kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené Hoře u Žďáru nad Sázavou, na zvonu pro kostel Povýšení svatého Kříže v Děčíně, dva zvony šly pro zvonici do Lomnice nad Popelkou, jeden zvon byl určen pro kostel svatého Jakuba Staršího v Kutné Hoře a letos ulili zvon pro kostel svatého Prokopa v Přepychách a zvon pro kostel Nejsvětější Trojice v Chrasti.
Pro město Praha v rámci projektu Evropské město kultury v roce 2000 sestavili Manouškovi Pražskou mobilní zvonohru s 57 zvony.
Ta je v současné době přímo v jejich majetku poté, co město Praha odstoupilo od ústní dohody. Kvůli nutnosti vrátit vyplacené zálohy nakonec Manouškovi museli prodat svůj rodinný dům.
