Alexandrova matka, Marie Walewská (1786 – 1817), se narodila jako nejstarší dcera bohatého hraběte Matěje Laczynského. Jedním z jejích domácích učitelů byl otec Fryderyka Chopina. V osmnácti letech byla provdána za hraběte Anastasia Walewského, bohatého vlastníka půdy, kterému bylo 70 let. V roce 1805 porodila syna Antoni Rudolfa Bazyli Colonna-Walewskiho. Někteří historici uvádějí, že to bylo nemanželské dítě a že Marie otěhotněla již krátce před svatbou.
S Napoleonem se Maria poprvé setkala v roce 1806 a krátce s ním pohovořila. Císaře však okouzlila neobyčejnou krásou a požádal ji o schůzku ve Varšavě. Tam se setkali roku 1807 na plese v rezidenci hraběte Stanislava Potockého. Polští aristokraté, a i její manžel, na ni činili nátlak, aby se stala Napoleonovou milenkou. Doufali, že by mohla ovlivnit císaře, aby podpořil Polsko v jeho boji za nezávislost na Prusku, Rakousku a Rusku. A Marie jim vyhověla. Tedy alespoň ve svých vzpomínkách napsala, že tak jednala z čistě vlasteneckých důvodů.
Vztah s císařem se snažila udržet v tajnosti, i když ve Varšavě ve vyšších šlechtických kruzích to bylo veřejné tajemství a Marii se říkalo „Napoleona polská manželka“. Za císařem ovšem chodívala tajně a jen v noci a ráno královský hrad stejně potají opouštěla. Přesto následovala císaře do východního Pruska a v roce 1809 do Vídně, kde žila v blízkosti jeho bydliště. Během pobytu ve Vídni s Napoleonem otěhotněla, vrátila se domů do Polska a tam 4. května 1810 porodila svého druhého syna Alexandra Josefa. I když se vědělo, že jde o Napoleonova syna, Mariin manžel, starý hrabě Athenasius, jej na císařovu žádost, či spíše rozkaz, přijal za vlastního. Tento nelehký životní krok mu ostatně Napoleon mimo jiné ulehčil i vysokým peněžním darem.
A zabezpečil i dítě. Hrabě Alexandre měl od svého pravého otce zajištěnou roční rentu 160 000 zlatých franků a pomalu se chystal na samostatný život. Po úmrtí matky v roce 1817 ho na jeho rodném statku vychovával děd z matčiny strany, Theodor Laczynski a později Alexandre navštěvoval soukromou školu v Ženevě. Ve 14 letech se vrátil do Polska, ale po krátkém pobytu odjel opět do Ženevy. Roku 1830 se zúčastnil v Polsku celonárodního povstání. Ještě než bylo potlačeno, však odjel do Londýna, aby tam získal pro Polsko podporu britské vlády.
V Londýně se roku 1831 oženil s britskou aristokratkou Caroline Mintagu, která však záhy, již roku 1833, zemřela. Přesto s ní stihl mít dvě děti. Poté odjel do Francie a vstoupil do cizinecké legie. Po získání francouzského občanství přešel do pravidelné armády a byl přeložen do Alžírska. Za čtyři roky odešel do civilu a působil jako novinář a spisovatel. V roce 1840 dostal nabídku místa ve francouzském diplomatickém sboru. Využil ji a odcestoval napřed do Egypta a pak do Buenos Aires. Když Napoleon III. získal vládu ve Francii, stal se jeho vyslancem v Neapoli, v Madridu, Londýně a ve Florencii. Tam se také podruhé roku 1846 oženil s Marií Annou di Ricci a měl s ní čtyři děti. Mezi jeho potomky se počítá i nemanželský syn, kterého mu roku 1844 porodila herečka Rachel Felix.
Vrcholem diplomatické kariéry hraběte Alexandra Colonna-Walewského bylo jmenování ministrem zahraničí (1855). Tuto funkci zastával až do 4. ledna 1860, kdy podal demisi. Zemřel náhle na mozkovou mrtvici 27. září 1868 ve Štrasburku.
