Raněných uprchlíků se tehdy ochotně ujali hořičtí sousedé. Jednoho z nich, údajně kuchaře samotného Napoleona, vyléčila paní Líčková. On, nemaje jiných prostředků, prozradil jí recept na výrobu oblíbené císařovy pochoutky.
Trubičková bába
Sousedka Líčková zpočátku využívala receptu pouze pro vlastní potřebu, třeba při rodinných oslavách nebo jako sladkou pozornost k obdarování známých. Trubičky ale získávaly na oblibě a rostl o ně zájem. A tak její dcera, ve snaze vyhovět poptávce, aniž by bylo tajemství prozrazeno, obcházela domy a pečení se jí postupně stávalo zaměstnáním. S kleštěmi na oplatky v nůši nebo na trakaři putovala od domu k domu, čímž si vysloužila přezdívku „trubičková bába“.
Světovou proslulost si získaly až o generaci později, když se jedna z vnuček paní Líčkové provdala za cukráře Karla Kofránka. Ten zdokonalil recepturu a díky píli a obchodnímu talentu získal na šedesát pět vyznamenání z různých výstav v zemích bývalého Rakouska. Vynalezl elektrický přístroj na výrobu oplatek. Nebylo to nic jiného než dvě pánve, přiklápějící se proti sobě, mezi něž se lilo těsto a vznikla tak oplatka. V roce 1898 za tento vynález obdržel patent a začal trubičky vyvážet do Francie, Anglie, Německa, Ameriky, Turecka, ba i čínské Šanghaje.
Tajemství prozrazeno
Během první světové války musela být, pro nedostatek surovin, výroba trubiček zastavena. Jejího obnovení se Kofránek nedožil. Zemřel v létě roku 1916. Po válce Kofránkovy hořické trubičky sklízely mnohá veřejná uznání. Firmu vedla dcera Marie, provdaná Vilenbachová, která rozmnožila počet medailí z výstav na osmdesát. Rodinný recept ale nezůstal nadlouho v tajnosti, a tak se brzy začaly v hořických domácnostech vytvářet více či méně zdařilé napodobeniny.
Vznikaly další firmy, které se pečením trubiček zabývaly, a tak je tomu dodnes.
Původní trubičky byly pouze sypané a jejich chuť byla určována složením posypky, která se dávala na povrch. Výrobce František Fejt je začal stáčet na tenkém tvořítku a plnit kakaovým krémem. Novinka se záhy vžila a získala všeobecnou oblibu.
Založili sdružení
Rozmach produkce trubiček ovšem nastal až po roce 1989, kdy se do podnikání pustila řada soukromých podnikatelů. Dnes se výrobou zabývá osm velkých firem, z nichž většina je členem Sdružení výrobců Hořických trubiček (SVHT), které vzniklo za účelem prosazení zápisu označení výrobku „Hořické trubičky“ do seznamu Chráněného zeměpisného označení v rámci Evropské unie. Důvodem bylo zabezpečení ochrany proti plagiátům a poškozování pověsti produktu, který je historicky spjatý s městem. Tento zápis byl uskutečněn v roce 2007 a od té doby jsou všechny legálně vyrobené Hořické trubičky označeny logem EU.
