• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Sto dní císaře Napoleona a jeden vděčný spisovatel. Ne král, ale císař je lidmi milován

    1.3.2019
    Karel Dudek
    Další fotky

    Vděčný spisovatel byl sotva třináctiletým chlapcem, když na jihu Francie, v zátoce Juan, poblíž města Antibes, zakotvilo sedm malých lodí. Psal se první březen 1815. Sotva tisícovka vojáků, několik desítek koní a čtyři děla. Pardon, ještě jsme zapomněli na jednoho muže malého vzrůstu. Oč však byla jeho postava menší, o to větší úcta mu byla prokazována. Nezáleží na vaší výšce, ale na tom, jaký vrháte stín. Ten stín má Evropa dosud v živé paměti. Uplyne týden a panovnické dvory znejistí. Napoleonova cesta na Paříž se podobá triumfálnímu pochodu vítěze. Armády vyslané pošetilým králem, který nechápal, co se děje, se místo boje, s jásotem přidávají k císaři.

    Tím vděčným spisovatelem byl známý francouzský romanopisec, Alexandre Dumas starší. Jak to ale souvisí s Napoleonem? Spisovatel zatím nemá přídomek starší. Je to sotva čtyřletý chlapec a bázlivě se ukrývá za maminčinou sukní. Ta se radostně vítá s pánem v perfektně ušité vojenské uniformě. V uniformě maršála francouzské armády. To se však dozví až později. Pochopí i to, kdo jeho otce na maršála povýšil.

    Na Vánoce roku 1812 prchal Napoleon z Ruska. Přežil možná jen díky svému skvělému koni

    Jak vyjádřit vděčnost takovému člověku? Zvěčním ho ve svých románech, jinak to neumím. Dokáže to o čtyřicet let později. Nádherný, skvostný dialog mezi králem Ludvíkem XVIII., a nepříliš důležitým prokurátorem z Marseille, jménem Villefort. Už je třetího března a Napoleon se nezadržitelně blíží k Paříži. Ovšem, je to román Hrabě Monte Christo, to pozná každý.

     

    Nad Evropou se stáhla mračna a Napoleon udeřil. Znáte osudy Habsburků?

    V tomto románu dává Dumas až nepokrytě najevo svoje sympatie k Napoleonovi. Několikrát se k němu ještě vrací, jako by tím jeho zázračným návratem byl fascinován. Všechny kladné postavy jeho románu dělají přesně totéž. Dumas k tomu měl i jiný důvod, než jen vzpomínky na dětství. Jeho otec byl totiž kreolského původu. Ano, babička velkého spisovatele byla černošská otrokyně, z ostrova v Karibiku, který tehdy nesl název Hispaniola. Maršál kreolského původu!  V době, kdy v jiných armádách mohli být černoši maximálně důstojnickými sluhy. Napoleon naštěstí hodnotil svoje vojáky pouze podle schopností, což v tehdejší době bylo něco neslýchaného. Výrok o maršálské holi, v tornistře každého vojáka, je připisován právě jemu.

     

    FOTO: sto dní

    sto dní - Napoleonův návrat z Elbysto dní - Napoleon Bonapartesto dní - Francouzská revolucesto dní - Waterloosto dní - Napoleonův náhrobek
    Další fotky
    sto dní - Alexandre Dumas staršísto dní - Dumasův román

    Jistě si nyní řeknete, tak o kom vlastně ten článek je? První březen je pochopitelně vyhrazen císaři. Za další dva dny Grenoble přivítá Napoleona otevřenými branami, a celý Lyon mu vyjde v ústrety. Ne král, ale císař je lidmi milován. Odmysleme si nyní ty statisíce mrtvol, které doprovázely jeho vojenské ambice a touhu po moci. Napoleon byl jistě tvrdý a nesmlouvavý. Ale za jeho vlády už nemuseli stát Francouzi s ohnutými hřbety a tak to zůstalo i po Waterloo. Panský dráb se stal minulostí. Robota také. Vliv církve zeslábl. Z nevolníků se stali občané a Francie zemí, ve které se dýchalo mnohem volněji než v okolních zemích. Sto dní druhého císařství tedy skončilo u Waterloo. Napoleon sice odešel ze scény definitivně, ale ani ten nejsilnější nepřítel už ducha Francie zlomit nedokázal. Francouzi už zůstali svobodní.

     

     



    Nepřehlédněte