Neutronová bomba je typ taktické jaderné zbraně, která ve zvýšené míře vyzařuje neutrony. Je to termojaderná zbraň, u níž je až polovina energie uvolněna ve formě ionizujícího záření, z nějž přes polovinu připadá na neutronové záření. Ačkoli sama má stále silné tepelné a tlakové účinky, jejím hlavním cílem jsou živé organismy. Běžná představa, že neutronová bomba zabíjí, ale infrastrukturu neničí, není zcela správná, v okruhu několika set metrů ničí stejně jako obyčejná jaderná zbraň o ekvivalentu zhruba kilotuna TNT. Člověka ale dokáže zabít svým zářením na vzdálenost mnohokrát větší.
Zatímco po výbuchu atomové bomby zůstává radioaktivní spad, který znečišťuje místo výbuchu po mnoho let až staletí, radiace z neutronové bomby vcelku rychle zmizí. Dr. Cohen, „otec neutronové bomby“, nazval svoje „dítě“ jako nejčistší a nejmorálnější zbraň, která kdy byla vyrobena. Měla být použita pro zastavení případného útoku tankových vojsk Varšavské smlouvy na Západ. Pancéřování tanků totiž není pro neutronové záření překážkou.
Po oznámení Spojených států, že vlastní neutronovou bombu, nastal v ústředním výboru Komunistické strany Sovětského svazu a v Sovětské armádě doslova poprask. A sovětská propaganda začala pracovat naplno. Zbraň byla označena za barbarskou, nehumánní a útočnou. Nikita Chruščov, první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, ji odsoudil jako „kapitalistickou zbraň“ navrženou tak, aby zabila člověka „způsobem, při němž se oblečení nepotřísní krví a lze je čisté nepříteli odejmout“. Jeho slova přejali míroví aktivisté na Západě. Nejenom slova, ale i ohromné množství dolarů poskytované sovětskou tajnou službou na pobuřování a organizovaní demonstrací proti vlastní vládě. Jak kdysi Lenin nazval takové lidi „užitečnými idioty“.
Převaha v pozemním vojsku a tancích, vybudovaná při velké ekonomické zátěži, se ukázala zbytečnou. V té době měly síly Varšavské smlouvy v Evropě velkou převahu v tancích, i když si NATO udrželo celkovou strategickou převahu. V roce 1981 disponovala 19 500 tanky (z toho 12 500 u sovětských jednotek). NATO mělo 7000 tanků. Poměr byl tedy 1 : 2,785; 28 divizí NATO proti 78 divizím Varšavské smlouvy. V naší republice to bylo přes 3750 tanků naší a Sovětské armády. (V roce 1948 to byl ještě horší poměr – 1 : 4,8; 15 amerických divizí proti 72 divizím Sovětského svazu rozmístěných na západní hranici ve Východním Německu, v ČSR a v Maďarsku.)
Zabíjení neutronovým zářením po výbuchu bomb může být řízeno přesněji, omezeno na vojenské cíle a použito stranou od civilního obyvatelstva. Pokud je živá síla ve vzdálenosti 300 metrů od epicentra, nastává smrt během dvou dnů, při 700 metrech během 7 dnů. Nevýhodou jsou opožděné účinky. Zasažení ve větší vzdálenosti se dočasně proberou a několik dní se cítí relativně dobře. Vše, co bylo vystaveno působení neutronů, bude dočasně radioaktivní. Záleží na příslušné látce a množství neutronů, které jí prošly. Vybuzené radioaktivní záření může být zpočátku tak silné, že bude po několik dní ohrožovat všechny osoby v blízkosti ozářeného materiálu. Zatímco destrukční účinky tepelnou a rázovou vlnou jsou v případě neutronové pumy minimální, její vliv na živé organismy je mnohonásobně vyšší než u klasických jaderných zbraní. Výhodou je, že tato zbraň by zabránila hromadné invazi tanků. Útočník by byl nucen rozptýlit tanky v terénu a ty by mohly být zničeny vcelku jednoduchými protitankovými zbraněmi.
Několik amerických prezidentů postupně odmítlo využít této technologie zejména proto, že by mohla urychlit závody ve zbrojení, až prezident Jimmy Carter ohlásil v roce 1978, že tuto bombu zařadí do bojových hlavic. Dlouhá jednáním se spojenci v NATO, konkrétně s Nizozemím, Dánskem a NSR vedla zprvu k tomu, že neutronové bojové hlavice byly v roce 1978 umístěny v Německu. Zařazení neutronové bomby do výzbroje mělo primárně vyvinout tlak na Sověty, aby snížili počty tanků ve své výzbroji.
Prezident Jimmy Carter, však po značném váhání, 7. dubna 1978 oznámil, že Spojené státy náhle program neutronových bomb zrušily. O tom, co ho k tomu vedlo, můžeme jen spekulovat. Možná se tak rozhodl proto, že se objevily informace, že kromě USA tuto zbraň už má nejen SSSR, ale i Francie a v Čína. Toto rozhodnutí značně nahněvalo členy NATO, zejména německého kancléře Helmuta Schmidta. Ten musel věnovat mnoho času a energie, aby přesvědčil členy vlastní strany v parlamentu podporovat rozmístění neutronových bomb v Německu. Bylo mu, jak řekl, jako by mu někdo podtrhl koberec pod nohama.
Později Reaganova vláda rozhodla o výrobě 700 neutronových bomb, údajně proto, aby neutralizovala sovětské tanky ve východní Evropě, ale jejich zařazení do výzbroje bylo odloženo kvůli protinukleárním protestům po celé Evropě a nakonec bylo zrušeno prezidentem G. H. W. Bushem (tj. Bushem st.). Mezitím došlo k pokrokům v dalším vývoji konvenčních přesných protitankových zbraní, které jsou nyní schopné, pokud jde o ničení tanků, neutronovou bombu nahradit.
