Poselství americké novinářky Emmy Lazarusové je vyryto do bronzového podstavce nejznámější sochy světa. Brzy uplyne 140 let od chvíle, kdy byl položen její základní kámen. Stalo se tak 5. 8. 1884. V New Yorku, na Liberty Islandu. Ostrově svobody. Ne, neobávejte se smršti čísel o jejích rozměrech. Lépe bude seznámit se trochu s tím, co jejímu vzniku předcházelo.
Musíme ještě o jedno století nazpět. Američtí kolonisté už měli dost poručníkování z Londýna a začali boj o nezávislost. Kdoví, jak by tento konflikt skončil, kdyby se na stranu povstalců nepostavila jako první Francie. Střelivo i finanční injekce, spolu s francouzskými námořníky bylo pomocí, která Británii velmi komplikovala život.
Francie byla jediná země, která poslala povstalcům na pomoc svoje vojáky. Když se do konfliktu ještě na straně povstalců zapojilo i Španělsko, bylo rozhodnuto a Británie v roce 1783 byla přinucena uznat nezávislost Spojených států.
Francie a Španělsko nikdy neměly Británii příliš v lásce, a ať už bylo jejich motivem pomoci cokoliv, byla to pomoc účinná. Francie se kvůli tomu dostala na pokraj státního bankrotu. Následky se projevily v červenci 1789 a vším, co po pádu Bastily následovalo.
Sochou Svobody chtěli Francouzi vyjádřit své sympatie nové republice za oceánem. Práce se ujali sochař Fréderic Auguste Bartholdi a konstruktér, stavitel Gustave Eiffel. Pro tohoto pána, jehož symbol Paříže se nad městem tyčí dodnes, byla ocelová, nosná konstrukce budoucí sochy dobrým tréninkem, a generální zkouškou.
Odlít 46 metrů vysokou sochu bylo nereálné. Sochař vytvořil hliněný model, výšky dospělého člověka, který se postupně několikrát zvětšil. Socha je vytvořena ze segmentů měděného plechu na ocelové konstrukci, a do New Yorku byla později dopravena lodí. Tvář sochy Svobody prý autor modelu vytvořil podle své matky. Jiní zase tvrdí, že jde o tvář vdovy po americkém výrobci šicích strojů Isaaku Singerovi. Od roku 1984 se tento symbol svobody nachází na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
V současnosti má tato dáma, s pochodní v ruce, problém. Otočit se nemůže a tak jen může tušit, co se děje za jejími zády. Jistě vnímá hlupáky, kteří si myslí, že zničením nějaké sochy mohou něco změnit na minulých časech. Už 140 let hledí k ústí řeky Hudsonu a vyhlíží žalostný přebytek z přeplněných břehů. Tak, jak si můžeme přečíst. Je sochou Svobody, jistě bude stát pevně i nadále.
