Letos se prohlídky uskuteční ve dnech 7. a 8. března a další víkend 14. a 15. března.
O prvním víkendu se návštěvníci mohou těšit na zákulisí předních českých divadel (Národní divadlo, Ungelt, DISK), tajuplnou Branickou skálu, bunkr na Parukářce, Žižkovský tunel nebo rozsáhlou síť chodeb v Divoké Šárce i oblíbenou kmenovou stoku ve Stromovce.
V rámci akce se také zpřístupní tajemné podzemí kasemat na Vyšehradě, které bylo doposud nepřístupné. V sobotu 7. března, kdy se Podolské kasematy otevřou veřejnosti poprvé, provede první návštěvníky přímo ředitel NKP Vyšehrad Petr Kučera.
„Máme radost, že se otevírají Podolské kasematy na Vyšehradě. Za druhé světové války byly přestavěny na protiletecké kryty a za minulého režimu zde pravděpodobně sídlila skupina tzv. Vyšehradských jezdců,“ upřesňuje organizátorka akce Monika Mercová.
Součástí bude i prohlídka třetího úseku vyšehradských kasemat zvaných Martinská. Jejich historie sahá až do doby Marie Terezie. Sloužily k rychlému přesunu vojsk v případě obrany.
V Divoké Šárce se lidé podívají do tajemné jeskyně, která ukrývá 400 metrů dlouhou síť chodeb. Tunely zde sloužily německé armádě od roku 1943 jako prostory pro týlové zabezpečení náhradního polního letiště SS k nedalekému letišti Ruzyně. Československá armáda po válce prostor rozšířila o sklad. Dnes je místo ve správě Českého svazu ochránců přírody a slouží pouze k prohlídkám pro veřejnost a jako zimoviště netopýrů. Před pár lety zde dokonce přespávalo až 1200 netopýrů.
Bunkr Parukářka je součástí podzemního krytu Bezovka na pražském Žižkově. V případě, že by hrozilo nebezpečí, může se v něm ukrýt téměř 1500 osob. Tento bunkr byl vybudován v roce 1950, má vlastní zdroj elektrického proudu i vodní nádrž a Českým radiokomunikacím zde patří nouzové televizní studio, které bylo naposledy použito během okupace v roce 1968. V areálu se nachází Muzeum studené války.
Branickou skálu na pravém břehu Vltavy původně tvořily krasové jeskyně, které však v důsledku těžby kamene ustoupily a koncem 2. světové války zde německá armáda zbudovala podzemní továrnu (pod krycím názvem Bronzit) na výrobu elektronových součástek. Po válce místo sloužilo pro skladování ledu z Vltavy. V současnosti je historické podzemí ve správě Českého svazu ochránců přírody, protože se stalo zimovištěm zákonem chráněných netopýrů. Průchozí podzemní chodby jsou relativně bezpečné a měří celkem 250 metrů s šířkou 2 a půl metru.
Na prohlídky se bylo třeba rezervovat a kapacity jsou už naplněny. Opozdilcům alespoň nabízíme několik fotografií.
Zdroj: Noviny Prahy 2
