A pokračuje: „Nic z krásných věcí nevezmeš s sebou a cesta zpět tam odsud není!“
O to, že si dnes můžeme pročítat slova starých Egypťanů, jako by to byla díla našich současníků, se zasloužil také zřejmě náš nejslavnější egyptolog Zbyněk Žába (19. června 1917 – 15. srpna 1971). Pocházel z Doubravice u Dvora Králové nad Labem, z rodiny prozatímního správce školy Františka Žáby a jeho manželky Anny, rozené Šmídové. Vystudoval gymnázium v Hradci Králové a poté Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor klasická filologie. Kvůli uzavření českých vysokých škol v roce 1939 dokončil svá studia až v roce 1949.
Po druhé světové válce se věnoval egyptologii. Stal se docentem (1954) a profesorem egyptologie (1959). Od roku 1960 byl ředitelem Českého egyptologického ústavu v Praze jako žák a nástupce rovněž vynikající egyptologa Františka Lexy. Žába se významným způsobem podílel na založení Československého egyptologického ústavu a na jeho prvních výzkumech v Núbii v rámci záchranné akce UNESCO před zprovozněním Asuánské přehrady. Vedl výzkum v Ptahšepsesově mastabě v Abúsíru, což byl první ministr z doby V. dynastie (25. století př. n. l.). Výsledky těchto vykopávek předčily všechna očekávání.
Za významné je dodnes považováno Žábovo francouzské vydání Ptahhotepova naučení a anglické vydání skalních nápisů z Núbie. V „Napomenutí egyptského mudrce“ jakýsi Ipew promlouvá proti původci sociálního převratu v Egyptě. Vytýká mu, že zničil královskou moc v Egyptě jménem spravedlnosti pro všechny, avšak dosáhl jen toho, že se poměry pouze obrátily, tj. chudí se stali bohatými a bohatí chudými. Místo slibované spravedlnosti pro všechny vládne v zemi zase nespravedlivost, navíc však, že po dlouhých letech zmatků bylo hospodářství úplně zničeno, severní Egypt se stal pouští, protože vše je v něm srovnáno se zemí, jižní Egypt se osamostatnil a neplatí daně, v zemi nastal příšerný hlad, není žádné autority a Egypťané se vraždí navzájem, místo aby se postavili nomádským Asijcům, kteří jsou v zemi a těží ze situace. Z bohatého, vysoce organizovaného státu se Egypt stal opět zemí, jejíž obyvatelstvo podle Ipewa žije životem nevzdělaných kočovníků, jako jsou ti, kteří přišli z Asie a nad kterými v minulosti Egypt vždy zvítězil. Vůdce tohoto převratu se rád nazývá „pastýřem všeho lidu“, mlčky však trpí, aby jeho lid bídně vymíral. Ipew radí, aby byla nastolena silná vláda, která by učinila konec zmatkům, a aby se sebralo vojsko, jež by spolu s námezdnými Núbijci a Libyjci vyhnalo Asijce ze země.
Doslova Ipew Vznešený píše toto – v některých ohledech nepříjemně aktuálně: „Ano, země se obrátila jak na hrnčířském kruhu. Zloděj se stal boháčem, a boháč je dnes bez majetku… bohatí naříkají, chudí se však radují. Ano, nepoznáš už syna vznešeného rodu. Dítě manželky vznešeného Egypťana není na tom lépe než syn bývalé otrokyně. Ano, vznešené paní klečí dnes jako služky, drtíce obilí mlýnským kamenem. Ty, které se dříve oblékaly v jemná plátna, jsou dnes pro každou maličkost bity… Ty, které dříve nosily zásoby potravin, mají dnes svá nosítka. Dnes neseženeš služku, zato však vznešené dámy se nabízejí za otrokyně. Hle, jak to dnes mezi lidmi chodí: Kdo si dříve nemohl postavit ani chatrč, má dnes dům i se sloupovou síní…
Ano, nikde není obilí, lidé postrádají oděvy a olej. Není nic, chybí všechno. Sýpky jsou vyloupeny, jejich strážci leží na zemi ve vlastní krvi… Ano, lidé jedí trávu a polévají si ji vodou. Není ani zrní, ani zelenina pro drůbež a zvířectvo; hladoví lidé rvou pomyje vepřům z tlamy a říkají: „To se lépe hodí mně, než tobě!“ A tak rodiče raději dnes odkládají na poušť své děti, za jejichž narození se kdysi modlili. Ach ano, v zemi vládne spravedlnost – ale to, co se jejím jménem činí, je bezpráví. Ano, Nil je plný krve. Kdo by se chtěl z něho napít, poleká se mrtvol vznešených Egypťanů a raději žízní.
Ano, spisy soudních dvorů jsou vyházeny, tajné archivy jsou otevřeny. Ano, tajná zaříkadla se stala majetkem všech a způsobují jenom zmatek. Ano, úřadovny jsou otevřeny a seznamy obyvatel byly ukradeny; otroci se proto dnes mohou stát pány! Ano, knihy zákonů jsou vyházeny a lidé po nich šlapou na periférii města a vzbouřivší se chudina je trhá na ulicích v cáry.
Hle došlo k událostem, které se od nejstarších dob nikdy nepřihodily: Panovník byl svržen chudinou! A hle, ten kdo byl ještě pohřben jako vládce, byl dokonce vyhozen ze své rakve! To, co bylo skryto v pyramidě, leží dnes pod širým nebem. Hle, došlo to tak daleko, že země je zbavena královské vlády několika lidmi, kteří nemají zdání o tom, jak vládnout!
A hle, Egypt se stal kořistí Asiatů.
