Z nich asi nejdostupnější je zahrada Valdštejnská. Ideálně do ní můžete vejít od jara do podzimu nenápadným vchodem vedle stanice Malostranská a hned vás pohltí svým kouzlem. Mimořádně velké umělé jezírko s ostrůvkem uprostřed ukrývá výstavní kusy zahradních rybiček, na hladině se prohánějí kachny a vodní slípky, objeví se i pávi, mezi nimi i nejméně jeden bílý. Příjemné realistické sochy ožívají antickými náměty. Laokoon a jeho synové zápasí s obludnými hady, nymfu dobývá nenasytný satyr, Herkules si vyřizuje účty s kentaurem a uprostřed jezírka s hydrou. Sešlo se tu tolik bájných stvoření jen náhodou?
Srdcem zahrady by podle vkusné tabulky na podstavečku měla být umělá krápníková stěna, někdejší zahrada tajemná či vyhrazená (giardino secreto anebo segreto). Vypadá to, jako by se stěnou dalo projít skrz. Zpátky do zahrady, ven anebo úplně jinam? Strážci tajemství jsou drobné plastiky hadů a ropuch skrývající se mezi krápníky. Jací ptáčci zpěváčci asi kdysi obývali nedalekou voliéru a svým štěbetáním upozorňovali na existenci „ptačího nářečí“ čili tzv. mluvené kabaly?
Přitahuje zahrada mystické síly?
Místo nich tu sídlí ptáci daleko temnější, skupina výrů. Obvykle sedávají až úplně nahoře a víc než dobře se hodí k štukovým hadům a ropuchám. Byl to záměr anebo náhoda? Přitahuje si sama zahrada „spřízněné dušičky“? A vůbec – kdo asi měl užívat esoteriky a jemných náznaků v této tajné zahradě? Majitel paláce, drsný vojevůdce Albrecht z Valdštejna? Přinejmenším věřil alespoň přece na horoskopy.
Vedle různých potvor zahrada návštěvníkům představuje i zajímavý průhled na fontánu ne nepodobnou mystické rajské studni věčného mládí. Další nápověda? Snad…V každém případě, jako by se tu čas zastavil…Tak nějak to možná vypadá na věčnosti….
