Den před 160. výročím úmrtí Boženy Němcové, 20. ledna, byla v pražském Klementinu zpřístupněna výstava Božena Němcová: Osobnost – dílo – mýtus. Výstava představuje Němcovou ve vzájemném napětí známých biografických reálií, literárního díla a jeho pozdějšího fungování v české kultuře i ohlasu ve světě.
Na osmnácti panelech mohou návštěvníci až do 19. března nahlédnout nejen do více či méně známých zákoutí života a díla Boženy Němcové, ale i do rukopisů, které dosud nebyly vydány. Projdou se kulturní krajinou Babiččina údolí a navštíví místa, kde autorka žila nebo trávila čas na cestách. V neposlední řadě se výstava zabývá vznikem a proměnami kultu Boženy Němcové, překlady a přijetí jejích děl v zahraničí nebo ohlasy ve výtvarném umění, na divadle, ve filmu či v hudbě.
Výstava, kterou k výročí úmrtí Boženy Němcové připravily Ústav pro českou literaturu Akademie věd České republiky a Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, Památník národního písemnictví a Ústav českého jazyka a teorie komunikace Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, hledá nejen odpovědi na otázky typu: Zaslouží si ještě dnes čtenářskou pozornost Babička, nebo spíše některá méně známá díla? V jakém vztahu k nim stojí spisovatelčiny životní osudy, jak je nedávno znovu připomenul seriál České televize? Lišilo se nějak přijetí Němcové v Česku a jako nejpřekládanější české autorky ve světě?, ale především si klade za cíl nově zpřístupnit Boženu Němcovou jako národní symbol i evropskou autorku dnešním čtenářům.
Stopy Boženy Němcové v Praze
Božena Němcová, rozená Barbora Novotná, později Barbora Panklová se narodila 4. února 1820 ve Vídni, zemřela 21. ledna 1862 v Praze. Byla česká spisovatelka řadící se k pozdnímu romantismu, nebo ranému realismu, spíše to ale byla autorka, která se těmto řazení vymyká. Božena Němcová byla svobodomyslnou ženou s velkým kulturním rozhledem a jedním ze symbolů ženského a národního emancipačního hnutí. Svou prací v ustavování moderní české kultury si vydobyla pozici národní patronky, ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století se stala múzou českých avantgardních básníků, jako byli Vítězslav Nezval nebo Jaroslav Seifert. Dodnes je označována za zakladatelku novodobé české prózy. Mezi její nejznámější díla patří prózy Babička a Divá Bára nebo její pohádky. Mimo spisovatelské tvorby je známá též svým turbulentním soukromým životem, nešťastným manželstvím a vztahy s muži, životem v bídě i politickými perzekucemi. Kvůli zdravotním potížím zemřela předčasně ve věku 42 let. Vladislav Vančura k Němcové v roce 1940 napsal, že “její dílo se přebudovává podle potřeb a rytmu současného života”.
V Praze strávila Božena Němcová posledních téměř dvacet let svého života, ovšem adresu změnila minimálně dvanáctkrát. Přistěhovala se v roce 1842, konkrétně do ulice Na Poříčí do domu U Zeleného stromu. Do pražské společnosti vstoupila na českém plese konaným na Žofíně v roce 1843. Na Slovanském ostrově naproti Paláci Žofín tuto událost dodnes připomíná dílo sochaře Karla Pokorného z roku z let 1941–1952. Socha v nadživotní velikosti zobrazuje prostovlasou ženu s rozevlátými šaty. Bronzový pomník Boženy Němcové se nachází v severní části Slovanského ostrova.
Božena Němcová se v posledních letech svého života v Praze velmi často stěhovala, především mezi ulicemi Ječnou, Štěpánskou, Vyšehradskou, Řeznickou, Vodičkovou a Na Příkopě, kde zemřela. Na místě domu 854/14 v ulici Na Příkopě stával dům U Tří lip, kde 21. ledna 1862 Božena Němcová zemřela. Na průčelí je její bronzová busta od Bedřicha Neužila z roku 1932 s testem: Zde v bývalém domě „U Tří lip”, dokonala svůj život Božena Němcová, tvůrkyně „Babičky”. 4. února 1820–21. ledna 1862. Zřízeno péčí Ústředního spolku českých žen. Za okupace poškozeno a Ústř. spol. čes. žen obnoveno 1946.
Hrob Boženy Němcové se nachází při východní zdi Vyšehradského hřbitova. Jsou v něm pohřbeni i její syn Jaroslav a dcera Dora. Náhrobek je z nehvizdského pískovce. Reliéfní plaketa od Tomáše Seidana. V dolní části je reliéf zobrazující babičku, která ukazuje vnoučatům tolar od císaře Josefa II. Písmo na pomníku navrhl Josef Mánes.
