Herman Kahn se narodil před 97 lety, 15. února 1922, a zemřel na sklonku studené války, 7. července 1983. Jejího konce se nedožil, sehrál však významnou úlohu ve vytyčení americké jaderné strategie v této době. I díky němu, tedy zřejmě nedošlo k jadernému konfliktu mezi velmocemi a tím k třetí světové válce.
Kahn své vize stavěl na vědeckém základě, k modelování svých předpovědí používal teorii her a teorii systémů. Zamyslel se také nad vývojem společnosti do roku 2000. V čem měl pravdu a v čem se mýlil?
Americký futurolog správně nepočítal s tím, že by za studené války došlo ke světovému jadernému konfliktu. V té době byly v „jaderném klubu“ pouze USA, Sovětský svaz, později Velká Británie a Francie. Dnes už je tento „klub“ značně početnější. Kahn již tenkrát použil výraz „overkill“ – „přezabití“, protože jaderných zbraní bylo tolik, že by mohly zničit Zemi několikrát. Kahn proto hlásal, že jaderná válka je možná, pokud jí nezabrání nějaký mechanismus, a že stejně jako v každé jiné válce je i v této válce možné zvítězit. Ať už by zemřely stovky milionů lidí nebo by bylo zničeno „jen“ několik velkých měst, život bude pokračovat stejně, jako tomu bylo po velké morové epidemii v Evropě během 14. století nebo v Japonsku při omezeném jaderném útoku v roce 1945.
Kahn počítal i s tím, že čínští předáci budou rozumní a atomovou bombu nepoužijí, i když Mao Ce-tung roku 1957 v Moskvě prohlásil, že bude-li vyhlazena polovina lidstva, polovina ještě pořád zbude, a k tomu navíc bude zničen imperialismus. Na celém světě potom zůstane už jen socialismus a za 50 nebo 100 let vzroste počet obyvatelstva Země znovu na původní úroveň, jaká byla před jadernou válkou, a možná ji i překročí.
Dále předpokládal ústup Velké Británie z mezinárodního dění, protože nebude schopna nadále udržet svoje někdejší postavení světové velmoci. Později proslul úspěšnými prognózami, jako je předpověď ze 70. let, že tehdy nerozvinutá Jižní Korea bude do roku 2000 patřit k největším ekonomikám světa. Rovněž předpověděl raketový vzestup Japonska, které se stane třetí světovou velmocí, a to proto, že jde o zemi mnohem ukázněnější a pracovitější než je Čína. Pokud se Číňanům povede vytvořit kopii jakékoliv zahraničního výrobku, je to ihned vydáváno za úspěch čínského lidu. Zřejmě u Číny viděl, stejně jako u Sovětského svazu, neperspektivnost země, která je vedena nedemokratickou komunistickou stranou. Zvláště za situace, kdy mnohé ze satelitních zemí východního bloku prosperovaly lépe než „vedoucí“ a nejvíce komunistický Sovětský svaz. Nevěřil ani v možný úspěch centrálně řízeného hospodářství.
Kahn sice přímo nepředpověděl rozpad Sovětského svazu a osamostatnění jednotlivých zemí socialistického tábora, ale zamýšlel se nad tím, co by v těchto zemích následovalo po případném vítězství pravicových sil. Tedy kdyby v nich, vyjádřeno slovníkem komunistů, zvítězila kontrarevoluce.
Pokud jde o Evropu, ta podle Kahna nikdy nedosáhne úrovně USA a Japonska, bude se za těmito státy opožďovat. Kahn píše, že ve Spojených státech musejí lidi namáhavě pracovat, aby mohli příjemně žít, v Japonsku musejí těžce pracovat, aby se vůbec uživili, ale obyvatelům Evropy chybí ctižádostivost, a proto nepracují tak usilovně a podle toho bude jejich životní úroveň vždy vypadat.
V Kahnových prognózách zaznívá obava z toho, že kontrola občanů ze strany státu se bude bezohledně zvyšovat a to dokonce neustále. Lidé budou sledováni ve všech oblastech své činnosti – v práci, při cestování, v soukromém životě, při výchově dětí, na dovolené. Osobní svobodu bude třeba obětovat proto, aby se společnost mohla dál efektivně rozvíjet a fungovat. Díky úplné mechanizaci a automatizaci přibude lidem volného času. Dovolená potrvá tři měsíce a volný čas se lépe využije. I zde budou existovat dvě skupiny lidí. Jedni jednají s přesahem a nadhledem a vždy půjdou za svými ideály. Druzí zůstanou zaujati jen sami sebou a svým osobním prospěchem, bez jakékoli snahy na sobě pracovat, natož se zajímat o věci veřejné. Jako je tomu dnes, tj. v 60. letech 20. století, např. u hippies. Jako ve starém Římě jim postačí onen příslovečný „chléb a hry“.
Závěrem Kahn uvádí, že nevěří v lidský a historický pokrok. Nevěří, že vlivem prosperity, nových objevů a vynálezů, které usnadní život, se člověk stane moudřejším a bude schopnější řešit problémy bez konfliktů a lépe než v minulosti.
