V malé hospůdce rozumoval starší návštěvník. Zaměřil se na jednoho z dalších hostů a neustále mu něco vykládal. Mimo jiné také pravil:
„Neměl byste tolik pít. Alkohol zkracuje život. No schválně, kolik vám je?“
„Dvaasedmdesát.“
„No vidíte, kdybyste tolik nechlastal, mohlo by vám teď bejt maximálně padesát osm.“
„Musíš tu kořalku pořád chlastat?“
„Nemusím. Dělám to dobrovolně.“
„Proč se vlastně rozvádíš, člověče, jakej k tomu máš důvod?“
„Stará je vo hlavu větší než já.“
„A myslíš, že tě soud kvůli tomu rozvede?“
„Až uviděj tu hlavu, ty vole, tak určitě.“
„Tak jak skončila ta tvoje včerejší hádka se starou, když jsem vodešel?“
„Přilezla za mnou na kolenou.“
„Vážně? A co říkala?“
„Vylez ven, ty zbabělče!“
Manželka: „Kdes byl tak dlouho?“
Manžel: „Měl jsem poradu.“
Manželka: „Cože, do deseti hodin?“
Manžel: „No, dýl už neměli votevříno.“
Jeden host v jedné restauraci jednou seděl celé odpoledne u jednoho malého piva. Večer zavolal číšníka:
„Platit, prosím!“
Číšník si prohlédl hosta podivným pohledem a prohlásil s úsměškem:
„Platit nemusíte, už je to promlčené.“
„Nenávidím alkohol.“
„Tak proč ho pořád pijete?“
„Protože alkohol je největší nepřítel lidstva a nepřátele je třeba ničit.“
„Od dnešního dne nebudu pít,“ prohlásil vážně muž středního věku svému známému, kterého potkal před vinárnou. Ihned tragicky dodal:
„Myslím, že se stanu abstinentem.“
Známý se usmál a pravil:
„Já taky nemám peníze.“
Opilec se potácí kolem domovních dveří. Dobrosrdečný kolemjdoucí se ptá:
„Ztratil jste klíč?“
Opilý pán odpovídá pravdivě:
„Ne, odvahu.“
Baví se dva kamarádi:
„Už dlouho se tě chci zeptat na jednu důležitou věc. Prosím tě, co řekneš, když přijdeš pozdě v noci opilej domů?“
„Čau. Ostatní řekne manželka.“
„Četl jsi o škodlivosti alkoholu?“
„Ano.“
„A přestal jsi pít?“
„Ne, číst.“
Malý chlapeček stál u okna a hleděl do ulice. Náhle začal radostně vykřikovat a plácat svýma malýma, roztomilýma ručičkama:
„Mamí, mamí, pojď se honem podívat, jde k nám medvěd!“
„Co to plácáš, dítě hloupý,“ odsekla mladá žena od plotny, „kde by se tady vzal medvěd?“
„Mamí, je to medvěd, jde zrovna tak jako ten, kterýho jsme viděli v zoologický zahradě.“
„Kdoví, co vidíš, vždyť už se tam šeří,“ oponovala matka.
„Je to určitě medvěd,“ trvalo děcko na svém, „teď už dokonce leze po čtyřech.“
„Ukaž, to se tedy opravdu musím podívat,“ pravila žena v zástěře drobně nahlodána pochybnostmi. Přistoupila k oknu, vyhlédla ven a rozesmála se. Jakmile pominul záchvat smíchu, pravila svému synkovi:
„To není medvěd, ale tatínek. Vrací se z hospody.“
„Včera jsem viděl spoustu votrávenejch hub.“
„V lese?“
„Ne, naproti v hospodě. Došlo jim pivo.“
Byli dva. Jeden pil, druhý nepil. Ten co nepil, zemřel dřív. Ten, co pil, ho přejel autem.
„Viděl jsi už bílého slona?“
„Tedy tak jsem se ještě nikdy nenamazal.“
„Starej Novák najednou přestal pít rum.“
„A na co umřel?“
„Ty jsi dnes zase opilý?“
„Ne, to je ještě ze včerejška.“
„Pij pořád, aspoň tě žízeň nepřekvapí.“
Rozcuchaný pán se vypotácel z hospody a křičel hlasitě:
„A mám ji! A mám ji!“
„A co, prosím vás?“ zeptal se zdvořile slušný pán velice elegantnějšího zevnějšku. Náhle dostal facku jako trám a padaje do bláta, zaslechl:
„A máš ji taky!“
Pan Dostál se vracel domů těsně po půlnoci ve značně povznesené náladě. Na dvorku zakopl o pilu. Pohlédl na ni pozorně, chvilku se zamyslel a řekl:
„Tak ty jsi tedy pila. Vidíš, ale já ještě dneska nepil.“
Otočil se a vrátil se do vinárny.
Nejen každá cigareta, ale také každý frťan kořalky je hřebík do rakve. Proto pijme více, aby se nám jednou nerozpadla.
Zdroj: Velká encyklopedie anekdot humorologa PhDr. Václava Budinského
