Pod Vyšehradem
Nebezpečné vltavské proudy vířící pod Vyšehradskou skálou stály zřejmě u vzniku pověsti o vojvodovi vodníků. Ten prý s oblibou topí zvláště švarné mládence, z nichž se potom stávají členové vojska kněžny Libuše, které sídli právě pod Vyšehradem. Když má pocit, že se už nikdo dlouho netopil, povolá z vyšehradské skály strašidelného černého psa, aby mu někoho do vody zahnal.
Na hrníčky se specializuje jeho kolega, vodník Pivoda z Podvyšehradí. Nejvíce mu jich přináší divoké jarní vody a má jich prý už pěknou sbírku. I když ne všech má dušičky. Občas vezme nějaký na břeh, aby se s ním pochlubil suchozemským sousedům. Nenápadně to maskuje průpovídkou, že pivo mu chutná ze všeho nejvíc právě z některého jeho sbírkového kousku.
Na Starém městě
Pod čtvrtým obloukem Karlova mostu (počítáno od Starého Města) vodník, který, když má možnost někoho utopit, tak nezaváhá. Zvláště nemá rád, když si lidi z vodníků utahují nebo se jim postaví. Podle pověsti prý kdysi utopil kočího Víncenta Sahulu jen proto, že dotyčný posměšně zanotoval: „Hastrmane tatrmane, dej nám kůži na buben!“ Netrvalo dlouho a kočí odevzdal hastrmanovi nejen svou kůži, ale taky duši do hrníčku.
Naopak velmi hodný, téměř polidštěný vodník bydlí v Čertovce. Dříve prý patříval mezi štamgasty hospod na Kampě, mezi hordami turistů se však dnes necítí dobře. Chuť na pivo mu ale zůstala, a tak občas požádá kolemjdoucí, aby mu přinesli ve džbánku točené anebo aspoň lahvové. Kdo jeho prosbě vyhoví, dostane za odměnu štiku nebo úhoře. )
Kde ho uvidíte?
Na vlastní oči můžete spatřit vodníka, i když jen občas, v Muzeu pražských pověstí a strašidel na Malé Straně, v Mostecké ulici 18 (www.muzeumpovesti.cz). Tedy nedaleko Karlova mostu. Možná se sem našel cestu vodník z Čertovky nebo právě od Karlova mostu. A proč by ne? Podzim s pošmournými večery je přece zjevením, duchům, přízrakům a strašidlům nakloněn víc, než jiné roční období.
