Asi nejmagičtější a nejstarší část dnešního Krakova se nachází na wawelském návrší. Tento pahorek kdysi obklopovaly močály a právě proto bylo toto místo strategickým útočištěm již od doby kamenné. Časem se zde vybudovaný, stejnojmenný hrad Wawel stal sídlem polských králů, jejichž pohřebiště najdeme v katakombách pod zdejším chrámem.
Mezi hojně navštěvovaná místa zde patří tzv. dračí jeskyně, ke které se váže zajímavá pověst. Ta vypráví, že ve zdejší skalní sluji se usadila sedmihlavá saň, která napadala dobytek. Jednoho dne se králi přihlásil mladý švec, který se nabídl, že draka zabije. Vyvrhl ovci, kterou naplnil sírou, celou ovci pak pomazal krví a nastražil jako návnadu. Když saň návnadu spolkla, vznítil se v ní oheň. Proto spěchala k řece Visle, kde pila tak dlouho, dokud nepraskla. Podobnost s pohádkami s dobrým koncem je zřejmá. Mohl například místní drak symbolizovat nějakou geopatogenní zónu, kterou bylo potřeba „zkrotit“ a nějakým způsobem odklonit? Každopádně dnes je nádvoří místního hradu naopak považováno za zdroj velmi silné pozitivní energie a téměř pokaždé tu lze spatřit meditující osoby.
S wawelským pahorkem je navíc spjat i zdejší poměrně nedávný objev. Před nedávnem zde archeologové otevřeli hrobku významného panovníka, Kazimíra IV. Jagellonského (30. listopadu 1427 – 7. června 1492). Po jejím otevření však několik účastníků náhle zemřelo. Aby nevznikla panika, tisk o těchto skutečnostech téměř neinformoval.
Podobnost s otevřením hrobky egyptského faraona Tutanchamona v Údolí králů v roce 1923 se přímo nabízí. Jedná se o kletbu, nebo mají pravdu odborníci, kteří tvrdí, že na vině jsou bakterie obsahující agresivní patogeny, které přežily v sarkofágu více než 500 let? A byla rakev infikována záměrně, jako ochrana před zneuctěním, nebo se tam bakterie mohly dostat pouze zcela náhodně?
