Ani příchozí však nejsou andělsky čistí. I oni mají máslo na hlavě. Nechat postavit dva luteránské kostely na majetku katolíků, a bez jejich povolení, lze pokládat za neomalenost. Uzavření jednoho a dokonce zbourání druhého přičítají na vrub přítomným místodržitelům. Ti zatím ještě netuší, že o jejich osudu bylo rozhodnuto den předem. Na tajném setkání v paláci Smiřických. Zatím ještě mohou doufat. Nakonec to Martinic nezvládne. Jeho arogance a nafoukanost převáží nad pudem sebezáchovy.
,,Nadávejte aspoň česky, Thurne, když už jste si přišel stěžovat,“ praví neprozřetelně do tváře jednoho z příchozích. Pohár přetekl. Pak už jen zoufalý a marný zápas u otevřeného okna. Pokusy zachytit se okenního rámu jsou vyřešeny údery přes prsty. První letí do příkopu Martinic, Slavata vzápětí po něm. Proletí se i písař Fabricius, který pány napomíná k obezřetnosti. Jsou chvíle, kdy se nediskutuje, ale jedná. Následuje pád z výšky šestnácti nebo sedmnácti metrů. Vzápětí pár výstřelů po vyhozených úřednících, ale ani jeden nezasáhne. Doutnák třicetileté války byl zapálen.
Tak nějak to zřejmě probíhalo 23. 5. 1618 v Ludvíkově křídle, Starého královského paláce. Pavel Skála ze Zhoře, ve své Historii české, se o tom zmiňuje podrobněji. Pokud jste navštívili místo, kde k defenestraci došlo, tak zřejmě nepochopíte, jak vůbec bylo možné, aby všichni tři tento pád přežili. Vysvětluje se to různě, pád do odpadků pod okny, pád na tehdejší svah, nebo zákrok nadpřirozených sil, konkrétně Panny Marie, která svoje věrné v té pravé víře ochránila. To poslední vysvětlení bude později pokládáno za oficiální.
Ať už to však bylo jakkoliv, všichni tři přežili. Slavata se těžce potloukl úderem o okenní římsu, a byl Martinicem dopraven do paláce paní Polyxeny z Lobkovic, kde byl ošetřen. Rebelie byla zpackaná na samém počátku, nikdo z nich nebyl zatčen a všichni tři se později sešli na císařském dvoře ve Vídni. Všichni tři také budou o tři roky později, po bitvě na Bílé hoře, oceněni za svoji věrnost. Z konfiskovaného majetku popravených rebelů se rozdává dobře. I písař Filip Fabricius si přijde na své. Dům pana Theodora Sixta, který dožívá v bídě exilu v nedalekých Drážďanech, mu spadne do klína. Výčitky svědomí pan Fabricius nemá. Koneckonců, pan Sixt může být rád, že dostal milost až na zakrvácených prknech popraviště.
