Tím téměř zapomenutým člověkem, který se dočkal podobné odměny, byl Alois Rašín, muž 28. října. Politik a právník, který stál od samého počátku u zrodu nového státu, s názvem Československo. Lišil se v mnoha směrech od svých politických konkurentů i spolupracovníků. Byl totiž nejen politik, ale i státník, který myslel dále, než na jedno volební období. Bylo mu jasné, že nepopulární opatření se dají snáze provést v době, kdy se země vzpamatovává z válečných hrůz a vše nepříjemné bude v porovnání s minulostí přijatelným řešením. Jakmile se situace zlepší, je už příliš těžké žádat po lidech, aby si začali opět utahovat opasky.
Alois Rašín se narodil 18. 10. 1867 v Nechanicích ve východních Čechách. Vystudoval gymnázium v Novém Bydžově a později i Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Promován byl v roce 1891. V témže roce napsal brožurku České státní právo, která se dostala na index a Rašín do hledáčku tajné státní policie. V roce 1894 byl odsouzen na dva roky, ve známém procesu s tzv. Omladinou a byl mu odebrán titul doktora práv. O rok později byl amnestován a titul mu byl navrácen. Rašínovo anarchistické období naštěstí dlouho netrvalo.
Horká hlava poněkud vychladla, Rašín se oženil, a aby zabezpečil rodinu, otevřel si v roce 1900 advokátní kancelář. Mimo jiné zastupoval jako právník i Živnobanku, a zde začal sbírat neocenitelné informace z oboru finančnictví, které později zúročí. V roce 1907 vstoupil do strany mladočeské a začal přispívat do Národních listů. Od roku 1911 působil jako poslanec Říšské rady. Vypuknutí první světové války obrátilo Rašínův život naruby. Vstoupil do tajné, odbojové organizace, s názvem Maffie. Trochu kontroverzní název byl skutečně inspirován sicilskou mafií. Říká se, že chcípající kobyla nejvíc kope. Mocnářství sice sláblo na všech frontách, ale policie stále ještě bděla. V roce 1915 byl Rašín zatčen a spolu s několika dalšími kolegy byl za velezradu odsouzen k trestu smrti. Trest mu později František Josef I. změnil na doživotí a v roce 1917 byl Karlem I. posledním rakouským císařem, zcela amnestován.
Vznik nové republiky v roce 1918 přinesl Rašínovi další práci. Byl to on, kdo napsal na kus papíru první zákony nového státu. Rašínovi bylo jasné, že vyhladovělé a rozpadlé mocnářství nelze udržet jedinou měnou pro všechny. Využil svých nových pravomocí, a nechal na konci února 1919 na deset dní uzavřít hranice, a okolkovat všechny rakouské bankovky na území nového státu, jako dočasné platidlo, aby zabránil děsivé inflaci v okolních zemích.
Aloise Rašína zastřelil devatenáctiletý anarchokomunista Josef Šoupal, v Žitné ulici, zbabělou ranou do zad. Rašínovi uvízla kulka v páteři, ochrnul na dolní končetiny a po následné sepsi zemřel 18. 2. 1923. Jeho smrt umožnila přijmout dosud odmítaný zákon na ochranu republiky. Šoupal nebyl zletilý, tehdy byla zletilost stále ještě až v jednadvaceti letech, a tak unikl trestu smrti. Stejně jako jeho předchůdce Gavrillo Princip. Odseděl si osmnáct let a byl propuštěn v roce 1942. Po únoru 1948 požádal o změnu jména, na jméno Ilja Dněprostroj, což v tehdejší době bylo moc i na uvědomělé úředníky a změna mu povolena nebyla. Ani komunisté ho nechtěli, čemuž se nelze divit, a do KSČ nebyl nikdy přijat. Zemřel v roce 1959.
