2℃
Dnes je 6. prosinec , svátek má Mikuláš

Pomoz sobě sám! bylo životní krédo továrníka a vinohradského starosty Jana Prokopce. Ale nepomáhal jen sobě

Další fotky

Jan Prokopec se narodil 4. září 1824 v Praze na Hradčanech. Vypracoval se vlastní pílí z chudých poměrů v úspěšného továrníka a politika.

„Můj otec byl jeden ze známějších krupařů pražských a pocházel od Blatné, též z rodiny mlynářské, která prodejem mlýna před prohlášením finančního patentu takřka o celé své jmění přišla. Se zbytkem skrovného jmění, jež mu zůstalo, odstěhoval se děd můj Jan Prokopec s 10 dětmi do Prahy, kde se chopil živnosti sekernické a byl jeden z nejzručnějších sekerníků tehdejší doby. Můj otec, též Jan, pracoval po více let co stárek mlynářský na mosteckých mlýnech ve mlýně pana Mynaříka, nyní náležejícím panu Janu Trnkovi, kde sobě spořivostí a šetrností skromného jmění ustřádal a měšťanského práva, jež bylo k provádění nějaké živnosti v Praze nejhlavnější podmínkou, dosáhl,“ uvedl v roce 1893 ve svém životopise Jan Prokopec.

V roce 1823 se oženil a s pomocí nevelkým věna zařídil Prokopcův otec v domě číslo 111 na Pohořelci úspěšnou krupařskou živnost. Leč stižem „prsní nemocí“ v roce 1836, v jednačtyřiceti, zemřel. Zanechal po sobě ženu a pět dětí, nejstarším byl ani ne dvanáctiletý Jan.
Matka vedla živnost dále a aby ji Jan jednou mohl převzít, byl ve čtrnácti dán do učení ke svému strýci Janu Barochovi, mlynáři ve Vrčení u Nepomuka. Matka ale na vedení živnosti i rodiny sama nestačila a musela se v roce 1840 živnosti vzdát. Jan se coby mlynářský chasník vrátil do Prahy.

Co pálilo duchovní v roce 1868? Farní kroniky v městském archivu mohou vyprávět

„Pracoval jsem nejprve co prášek, pak co mládek a starší ve více pražských mlýnech, vstoupil jsem na jaře roku 1849 co stárek na mlýnech Silkových k zvěčnělému panu Václavu Vávrovi do práce, kde jsem po 6 let, a sice 3 léta u starého a 3 léta u mladého pana Jana Vávry na Šerlinkových mlýnech až do založení samostatné živnosti sekernické pracoval,“ vzpomínal Prokopec. Vávrovi byli zámožná mlynářská rodina – o padesát let později proslulá i v divadelním světě.

Roku 1853, podle jiných pramenů 1854 a podle samotného Prokopce na jaře 1855 založil závod na výrobu mlýnských strojů a do konce života ho řídil.
„Začal roku 1853 z prostředků docela nepatrných ve mlýně p. Václava Vávry, děda pozdějšího předsedy „Společenstva pražských mlynářů“ p. Frant. Vávry. První prací jeho bylo zhotovení ssacího stroje na čistění krupic, ovšem v tu dobu stroje foukacího. Po tomto prvním pokusu začal jako samostatný výrobce mlýnských strojů, doplňoval své vzdělání návštěvou přednášek v prázdných chvílích a opatřil si všechna odborná díla tou dobou známá, pojednávající o strojnictví, zejména však o vodních motorech. Jeho činnost v tomto oboru stala se vzhledem ku správnému řešení vodních kol vbrzku obecně známou,“ napsal mlynář Vlastimil Klíma k Prokopcově stoletému jubileu.

Pilná firma Nekvasil postavila kdeco. Domy obyčejné, monumentální i krásné a křehké

„Z jara v roce 1855 vystoupil jsem z práce a chopil jsem se sekernictví takřka s prázdnýma rukama, ze skrovných svých úspor zakoupil jsem potřebné nádobí pro pomocníky a jiné potřebné do začátku drobnosti. Již v naznačeném roce dostalo se mi zakázek do více mlýnů, tak že jsem již 8 dělníků najmouti musel, s kterými jsem na začátku společně, vyjma čas, kdy jsem kresliti musel, v dílně pracoval. Po delší řadu let hotovil jsem mlýnské stroje pouze ze dřeva, železné součásti odebíral jsem od několika strojíren,“ napsal roku 1893 sám Prokopec.

„Jeho myšlenka, zkonstruovat dokonalý stroj ku čistění krupic, nedala mu klidu a po delších pokusech uvedl roku 1865 do činnosti první ssací stroj na čistění krupic ve mlýně pana Ant. Babánka v Praze. Stroj ten stal se východištěm pro konstrukci jiných strojů toho druhu. Jako praktickému mlynářskému bylo Prokopcovi dobře známo, že nejdůležitější podmínkou správného čistění krupic je přesné jich roztřídění, na kterémž základě konstrukci svého stroje zdokonaloval, až ji přivedl na takový stupeň, že ssavky jeho proklestily si bez reklamy cestu i do ciziny,“ pokračuje Klíma.

Babinský, legendární zbojník, který bohatým bral a chudým by bral taky, kdyby bylo co

A Prokopec dodává: „V roce 1871 koupil jsem dům s pozemkem na Král. Vinohradech a hned téhož roku postavil jsem továrnu, sestávající z přízemku a prvního patra. Tři léta na to shledal jsem, že sice prostorné místnosti mi nedostačují, byl jsem nucen ještě jedno poschodí postaviti, zároveň jsem sobě pořídil parostroj o 12 koňských silách, a ježto jsem potud ještě pouze na dřevěných strojích pracoval, též stroje na obrábění dřeva, a sice jeden velký universální hoblovací stroj, jeden menší, kružní a pásmovou pilu. V roce 1876 počal jsem svou dílnu pozvolna též na obrábění železa zařizovati.“

Veřejného dění se Jan Prokopec účastnil od roku 1848.
Roku 1875 byl zvolen zastupitelem a radním na Královských Vinohradech za Mladočechy. V prosinci 1885 se stal náměstkem starosty. Po smrti svého předchůdce Jana Friedländera (1839 ve Chvalech – 1892) byl nejtěsnější většinou zvolen 23. května 1892 ve třetím kole vinohradským starostou.
Ve své činnosti podporoval rozvoj města a zastával se českých národních zájmů. „Nepřenášel nikdy politický rozpor na pole osobní, zachovávaje vždy proti přívržencům jiných stran co největší snášenlivost, ba možno říci konciliantnost přímo roztomilou.“

Quido Bělský, jméno, které budí u milovníků pražské architektury respekt

7. října 1893 se účastnil vysvěcení nového kostela sv. Ludmily. Byl rovněž předsedou výboru pro stavbu Národního domu, který byl dokončen v listopadu 1894. Kromě dalších funkcí byl rovněž poslancem zemského sněmu a členem okresního výboru, pražské obchodní a živnostenské komory, Vinohradské záložny, družstva Národního divadla, výboru pro postavení pomníku Jana Husa, předsedou Měšťanské besedy, atd. atd.
Soukromě studoval české dějiny, zajímal se především o historické válečnictví.

V lednu 1894 byla část závodu, který stával na Vinohradské třídě zhruba v místech pozdější tržnice, poškozena požárem, škody ale nahradilo pojištění.
Svůj podnik řídil Jan Prokopec do konce života.
Zemřel 18. července 1895 na mrtvici, která jej zastihla na zdravotní dovolené v letovisku Studánka u Rychnova nad Kněžnou. Hrál s dvěma lázeňskými hosty karty – bulku. Vyprávěl veselou příhodu – a náhle utichl.
Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.

Pohádkář a bajkař Adolf Wenig. Královské Vinohrady se mu staly osudem

Do stavu manželského vstoupil 29. července 1857 v kostele Nejsvětější Trojice v Podskalí, v tom čase udával jako svoji adresu Plaveckou ulici 4.
Manželkou se mu stala Marie Marešová (1835, Blížňovice u Hrochova Týnce
– 1897), rozená Strnadová, do manželství „přinesla“ syna Josefa (*1852). Ze svazku vzešly děti Karel (*1858), František (1859 – 1897), Anna (*1866) a Zdenka (*1871).
V roce 1895 bydleli manželé Prokopcovi na adrese Záhřebská 21.

Syn Jana Prokopce Karel přestěhoval časem továrnu na Korunní třídu a rozšířil výrobu mlýnských strojů o zdviže a elevátory. Továrna pak byla roku 1913 začleněna do areálu Maršnerovy Orionky. V roce 1907 nechal postavit rodinnou vilu v Hradešínské ulici č. 50 (stavitel Vladimír Sedláček). Stejně jako otec angažoval ve správě města, byl předsedou místní organizace České státoprávní demokracie, byl starostou vinohradského okresu – funkce byla po vzniku republiky zrušena – a zasloužil se o vybudování Vinohradského divadla (byl jeho intendantem) a vodárny v Káraném.

Zdroje: Wikipedie; Vlastimil Klíma, Mlynář, 1924; Jan Prokopec, vlastní životopis (1893), zveřejněno Mlynář, 1895

FOTO: Jan Prokopec

Jan Prokopec - 1 DSC00779Jan Prokopec - 1b 0 proJan Prokopec - 2 dfgJan Prokopec - 2 pppppJan Prokopec - 3 DSC00780
Další fotky
Jan Prokopec - 4 P1190262 ludmilaJan Prokopec - 5 DSCN3929 dům železničJan Prokopec - 8 studanka-hist-01Jan Prokopec - 8b parteJan Prokopec - 9 jindřich běťák wiJan Prokopec - 9 svtz 18VýstřižekJan Prokopec - 99 Hradešínská_50

 

Včera, 18:30
Jsou to takové pomníčky, které nemají policisté rádi. Lidé nejen žijí a umírají, jak se...
Včera, 17:00
V Moskvě, na břehu stejnojmenné řeky, leží zvláštní pozemek. Pokud nepočítáme prehistorické osídlení, tak na něm...
Včera, 15:00
Komerční článek
Při přechodu na DVB-T2 je vhodné zohlednit několik kritérií, která mají pro každého jinou prioritu....
Včera, 15:00
Asteroid, který před 66 miliony let dopadl u dnešního městečka Chicxulub na Yucatánu, vyhubil tři...
Včera, 12:48
Zkuste si na chvíli odpočinout od předvánočního shonu a užít si kouzlo adventu. Advent by...
Včera, 12:30
Ztráta zaměstnání může být zdrcující, ale nesmíte se vzdávat naděje a situaci musíte vnímat jako...
Včera, 11:00
Nejen slavný Ötzi, který byl v roce 1991 nalezen v Alpách, ale rovněž dvojice egyptských...
Včera, 09:00
Pochopitelně máme na mysli Walta Disneye a jeho filmovou produkci, která pokračuje i víc jak...
Včera, 08:33
Dosud neexistuje 65 procent pracovních pozic, na kterých budou pracovat dnešní žáci. Vyplývá to ze...
4.12.2019
Svátek Mikuláše se nezadržitelně blíží. Co víme o tomto štědrém dárci, který dětem nosí dobrůtky?...
4.12.2019
U nás se proslavil především nezapomenutelnou a nepřekonatelnou titulní rolí ve filmu „Fanfán Tulipán“ (1951)...
Reklama