Paní Ťiang, císařovna dynastie Ming, doslova přeloženo „Zářivá dynastie“, která v Číně vládla v letech 1368 – 1644, se narodila se roku 1471 v městě Sing-ťi, ležícího u Velkého čínského kanálu. V roce 1487 se provdala za korunního prince říše Ming, budoucího císaře Chung-č´ (1470 – 1505), který byl o rok starší. Když 9. září téhož roku zemřel jeho otec, stala se jeho manželka Ťiang císařovnou.
Císař svou ženu velmi miloval a byl jí bezvýhradně oddán. Na rozdíl od svých předchůdců, jako jediný císař v čínské historii, neměl žádné konkubíny a se svou manželkou měl dva syny a tři dcery. Císařovna sama však byla dosti nerozumná, vedla rozmarný život v přepychu a přála ho na účet dvora i svým příbuzným. V oblibě měla především své dva bratry. Po narození syna v říjnu 1491 se stal císařovým oblíbencem nejen jeho tchán, otec císařovny, ale i oba její bratři a další příbuzní jeho ženy. Dostávali tituly, úřady i pozemky, které zneužívaly, jak to jen šlo. Císařští úředníci si opakovaně na jejich chování stěžovali, zvláště na oba bratry ohledně zpronevěry, korupce a zabírání polí zbídačelých rolníků, pokud jim nemohli odevzdat příslušné odvody. Císař však rodinu své ženy chránil, a tak nikdy k žádnému jejich postihu nedošlo.
Když roku 1505 císař zemřel, nastoupil na trůn její syn, císař Čeng-te (1491 – 1521) a paní Ťiang zaujala postavení císařovny vdovy. Svého syna přežila, a protože zemřel bez přímého dědice, tj. syna, musela řešit otázku jeho zástupce. Podpořila nástup jeho bratrance, Ťia-ťinga jako nejbližšího mužské příbuzného, který tehdy žil na svých pozemcích ve střední Číně. Již v den císařovy smrti, první velký sekretář a vdova císařovna Ťiang vydali edikt, který vyzýval knížete k příjezdu do Pekingu a následně nástupu na trůn. Že by nastaly nějaké problémy s mladíkem, kterému bylo třináct let, nikdo nepředpokládal.
Pravý opak však byl pravdou. Potíže začaly již s příjezdem budoucího císaře do Pekingu, protože Ťia-ťing do něj chtěl vstoupit už jako císař, tj. hlavní branou, a ne vedlejší branou jako kníže, kterým měl formálně být až do korunovace. A také si to prosadil, i když císařovna Ťiang s tím nesouhlasila a tím jejich vztahy ochladly hned od začátku Ťia-ťingovy vlády.
Daleko horší, a vlastně i zásadní, byla její další roztržka novým císařem. Šlo o to, že k potvrzení legitimity nového císaře a zachování nepřerušené císařské linie se měl Ťia-ťing stát adoptivním synem císaře Chung-č´ a císařovny Ťiang a tím i mladším bratrem zemřelého Čeng-tea. Ale to by znamenalo, že by jeho pokrevní rodiče byli „degradováni“ na strýce a tetu, S tím Ťia-ťing nesouhlasil a naopak navrhl své rodiče povýšit do císařského stavu. To císařovna považovala za naprosto nepřijatelné. Nepřátelství mezi ní a císařem potom dosáhlo takové intenzity, že když při požáru lehl její palác doslova popelem, císař zamítl stavbu nového a císařovna vdova se musela přestěhovat do menšího.
Celkem toto jejich nepřátelství trvalo 20 let, až do úmrtí císařovna vdovy Ťiang 28. srpna 1541 v jejích 70 letech. A vlastně ji i přežilo, protože císař Ťia-ťing nechal uspořádat pohřeb sice císařský, ale s co možná nejmenší obřadností.
