Městská část Praha 1 nesouhlasí se záměrem Magistrátu hlavního města Prahy prodloužit pronájem pozemku U Bulhara spolku Naděje. Ten zde dlouhodobě provozuje centrum pro bezdomovce, které zde provizorně vzniklo na základě dohody Prahy a Prahy 1 z roku 2007.
„Už před čtrnácti lety bylo jasně řečeno, že se jedná o dočasné řešení a že Magistrát hlavního města Prahy nejpozději do května 2010 realizuje dlouhodobé, komplexní a systémové řešení bezdomovectví a že ke stejnému datu odstraní i dočasnou stavbu Střediska pomoci Naděje. Máme březen 2021 a vedení hlavního města se místo toho, aby konečně přišlo s řešením, snaží bez konzultace s Prahou 1 současný neúnosný stav v tichosti prodloužit. S tím zásadně nesouhlasíme,“ prohlásil první místostarosta Prahy 1 Petr Burgr. „Žádné komplexní řešení, které by vedlo ke snížení počtu osob bez domova, využívajících toto provizorní zařízení, přijato nebylo. V důsledku toho představují bezprostředně přilehlé lokality, zejména ulice U Bulhara, Bolzanova a prostor Vrchlického sadů, hygienické a bezpečnostní riziko, se kterým se Praha 1 a její obyvatelé dlouhodobě potýkají,“ vytkl vedení hlavního města Petr Burgr.
Strach a nepořádek
K nesouhlasu radnice Jedničky se připojil otevřeným dopisem primátorovi Hřibovi a ostatním radním metropole také spolek Občané Prahy 1. I když se pozemek nachází v katastrálním území Vinohrady, jeho členové se cítí být provozem střediska Naděje dlouhodobě poškozováni. „Jako zde žijící občané se k situaci a k opakovaně vypsaným záměrům prodloužení pronájmu vyjadřujeme každý rok, kdy opakovaně upozorňujeme na neúnosnost provozu a jeho následků v přilehlé obytné zóně města a v blízkých Vrchlického sadech,“ píší například v dopisu. „V noci se bojíte projít parkem, nesednete si na lavičku, která je obsazená osobou, na kterou se bojíte podívat. Když odemykáte dům, tak s obavou, co za dveřmi zase bude. Děti na krásné dětské hřiště nepouštíme, protože nechceme, aby viděly to, co se děje kolem plotu. Nepořádek a nehygienické znečišťování nezachrání ani pravidelný úklid a snaha policie,“ stěžují si v dopise primátorovi. Podle jeho pisatelů vedou služby Naděje k cílené migraci a koncentraci rizikových osob, jež nejsou schopny dodržovat základní společenská pravidla a jsou zároveň zdrojem infekčních chorob a nositeli psychických problémů. V drtivé většině to ani nejsou občany Prahy 1, přesto veškeré následky této koncentrace problémů padají na městskou část Praha 1 a její obyvatele a podnikatele. Proto stejně jako Praha 1 žádají magistrát, aby už Naději nájemní smlouvu neprodlužoval.
Krajně nešťastné!
Společnost Naděje, která začala pomáhat lidem bez střechy nad hlavou jako jedna z prvních neziskových organizací již po roce 1989, považuje přístup Prahy 1 za krajně nešťastný. Zejména v době pandemie, která podle ní ukazuje, jak velmi je pomoc pro lidi v nouzi potřeba. „Do nízkoprahového denního centra U Bulhara přicházejí naši klienti sami, za pomoci terénních
pracovníků nebo přicházejí z nemocnice se zprávou ‚propuštěn do domácího léčení‘,“ vysvětlil Daniel Svoboda, ředitel pražské pobočky Naděje. Kromě sprchy, praní, oblečení a sociálního poradenství se tam mohou rovněž nechat ošetřit. „Zdejší ordinace lékařů jsou mimořádně důležité – jde o jediné ordinace praktického lékaře, stomatologa a gynekologa pro lidi bez domova v Praze. Loni jsme zde ošetřili více než jeden a půl tisíce lidí. Můžeme tak mimo jiné chránit město před rizikem šíření infekčních a parazitárních onemocnění, kterých léčíme několik set ročně,“ věří Svoboda.
Naděje podle něj souhlasí s Prahou 1 v tom, že je potřeba problematiku bezdomovectví v Praze systémově řešit. „To ovšem neznamená zánik tohoto strategicky důležitého denního centra u hlavního nádraží, ale naopak vznik více denních center. V Praze jich pro lidi v nouzi není dostatek. Lidé bez domova nejsou u hlavního nádraží kvůli Naději. Je to přesně naopak: Naděje je zde kvůli tomu, že lidé bez domova ve všech městech na světě se přirozeně koncentrují v blízkosti nádraží a centra. Tato místa jim skýtají nejlepší možnosti přežití. Vždy bude nutné, aby u hlavního nádraží středisko pomoci bylo. Pomoc lidem bez domova má smysl poskytovat tam, kde lidé bez domova jsou,“ řekl Svoboda. „Zkušenosti ze zahraničí i od nás ukazují, že pokud se služby pro lidi bez domova přesunou do okrajových částí města, klienti za nimi nejdou, ale zůstávají ve středu města. Pokud se tedy centrum U Bulhara zruší, lidé, kterým sloužilo, nepůjdou jinam, ale budou zde dále, jenže v daleko horším stavu.“
