Českobratrský duchovní
Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592. O místo jeho narození soupeří Nivnice, Uherský Brod a Komňa. Pomyslný spor by pravděpodobně vyhrál Uherský Brod – ve zdejších městských knihách je zapsáno, že roku 1592 zde rodina Komenských již bydlela.
Od roku 1608 navštěvoval mladý Jan bratrskou školu v Přerově, odkud přešel studovat protestantské univerzity v Německu. Zajímavé je, že právě tehdy si ke svému jménu přidal Amos jako odkaz k biblickému učení. Jeho rodina se hlásila k církvi jednoty bratrské a on sám se stal českobratrským duchovním. Po studiích působil v Přerově a ve Fulneku jako kněz a učitel.
Exulant
Jeho život ovlivnila jedna z nejvýraznějších událostí 17. století – bitva na Bílé hoře a následně třicetiletá válka. Během tohoto období zažily české země rozsáhlou vlnu rekatolizace. Od roku 1621 se jako příslušník českobratrské církve skrýval, nejprve v Bílé Třemešné na východě Čech. Musel se vyrovnat i s osobní tragédií, v roce 1622 mu na mor zemřela manželka a oba synové. Na konci dvacátých let pak odešel do polského Lešna, které bylo s přestávkami jeho domovem až do roku 1656.
Možnost návratu do vlasti, k níž ve své práci stále doufal, zhatil Vestfálský mír. Místo toho pak cestoval po Evropě a jako osobnost si získal věhlas napříč státy, které později aplikovaly jeho poznatky o modernizaci školství, na které začal pracovat od prvních učitelských zkušeností v Přerově a ve Fulneku. Pracovně navštívil Anglii, Švédsko, Uhry či Nizozemsko.
Člověk své doby a mravní vzor
Zanechal po sobě rozsáhlé filozofické a pedagogické dílo, kterým daleko předběhl svou dobu.
Nejvýraznějším dílem filozofické rozvahy o struktuře společnosti se stal Labyrint světa a ráj srdce, který vydal v češtině a poprvé roku 1631. Satirická alegorie pracuje s několika základními postavami – Poutník, jenž prochází světem, který přirovnává k labyrintu, a seznamuje se s jeho jednotlivými prvky. Všudybud, který slouží jako průvodce, a Mámení, jež určuje správný výklad viděného. To poutníkovi nasazuje růžové brýle a uzdu, které zkreslují viděné, on však koutkem oka vidí realitu se vší falší a nesvobodou. Na konci zjišťuje, že jedinou správnou cestou je žít s boží láskou v srdci. Filozofii se Komenský věnoval i v dílech Obecná porada o nápravě věcí lidských či Hlubina bezpečnosti (1633).
„Od světa drž se dál, ale ke mně se přiviň, ve světě buď tělem, ve mně však srdcem, když budeš tak činit, jsi blažený a bude se ti dařit dobře.“ (z vyjádření Ježíše Krista v labyrintu světa a ráji srdce).
„Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž pokladů, které mi byl svěřil pán, dědicem činím. Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český!“ (Z Kšaftu umírající matky, jednoty bratrské).
Za teologický text je považován Kšaft umírající matky, jednoty bratrské, z roku 1650, který reagoval na rozpad církve jednoty bratrské a její nejasnou budoucnost. Jako dědice jejích myšlenek viděl Komenský český národ jako celek. Smutek nad politickou situací vyjádřil už ve dvacátých letech v díle Truchlivý, v němž se stylizuje do pozice truchlivého, který rozmlouvá s Kristem. Jiným příkladem duchovního díla jsou Přemyšlování o dokonalosti křesťanské či Listové do nebe, což je publikace fiktivních dopisů chudých směřovaných Kristovi.
Škola má býti místo veselé, plné pastvy očím vnitř i zevnitř
Komenský se snažil lidi nabádat ke zlepšení morálky a vzdělanosti, na kterých si jako učitel velmi zakládal. Na toto téma napsal řadu spisů. Jsou to například Velká didaktika, Informatorium školy mateřské či soubor her Škola hrou. Právě pedagogickými díly se proslavil na mezinárodní úrovni, stal se známou osobností a reformátorem školství.
Do školy tehdy chodily jen děti bohatých rodičů, které neoplývaly moudrostí, a navíc byly líné. Aby je nadchl pro učení, vypracoval dílo zvané Orbis pictus (Svět v obrazech). Kniha se brzy stala bestsellerem a byla přeložena do jedenácti jazyků.
Způsob jeho výuky byl vskutku moderní. Podle jeho názoru by se děti měly vzdělávat nenásilnými metodami a postupovat od jednoduššího ke složitějšímu. Žáci se učili mnoho let látku, kterou je dětský rozum schopen naučit se za pouhý jeden rok. A zde vidí Komenský chybu v systému i v učiteli. „Škola sama má býti místo veselé, plné pastvy očím vnitř i zevnitř.“ Měla by povzbuzovat zvídavost žáků a ne probouzet jejich strach tělesnými tresty a psychickým nátlakem.
Podle Komenského má mít výuka tři hlavní cíle: poznat sebe a svět (vzdělání ve vědách, umění a řemeslech), ovládnout sebe (výchova mravní) a povznést se k Bohu (výchova náboženská).
„Vše na tomto světě se dá napravit jen jemným teplem lásky.“ Právě tímto způsobem se Komenský snažil napravit stav tehdejšího školství.
Myšlenky Komenského se dají uplatnit i v distanční výuce – učit názorně, opakovat a předvádět do praxe.
Věda má sloužit lidstvu
Komenský věřil, že lidské vynálezy přispějí k obecnému pokroku. Současně se však obával jednostranného zneužití vědy a taktéž jejího odlidštění. Navrhoval proto vznik „sboru světla“, jakési mezinárodní akademie věd, která by podporovala výzkum vědeckých novinek.
Z pracovních cest po Evropě se Komenský vrátil do polského Lešna. Roku 1654 napadli Polsko Švédové. O rok později došlo k obléhání Lešna a později k jeho vypálení. Požár tak zničil veškerý jeho majetek i velkou část jeho rukopisů.
Na pozvání přítele Vavřince Geera odjel Komenský do Amsterodamu, kde strávil posledních čtrnáct let svého života. Tam také vypracoval mírovou dohodu Anděl míru. Nikdy nepřestal věřit v lepší budoucnost. Zemřel 15. listopadu 1670 ve věku 78 let. Je pohřben v malém kostelíku v Naardenu. Jeho památník je pod ochranou České republiky.
Víte, že…
Komenský byl třikrát ženat? Nejprve s Magdalénou Vizovskou, podruhé s Marií Doroteou Cyrillovou a potřetí s Janou Gajusovou? S první ženou měl dva syny, s druhou pak dcery Dorotu Kristinu, Alžbětu, Zuzanu a syna Daniela, třetí manželství zůstalo už bezdětné. První a druhá žena pocházely z Třebíče, třetí žena z Týna nad Vltavou.
