Je tu jedna skupina tvorů, kteří dokáží přežít snad vše co nás napadne. Vakuum vesmíru, obrovský tlak v hloubkách oceánů nebo tolik smrtící radioaktivní záření. Říká se jim želvušky a jsou skutečně jak z jiného světa.
Tato podivná skupina živočichů čítá na tisíce druhů. Její zástupci jsou mikroskopičtí živočichové, žijící jak v mořském, tak i sladkovodním a suchozemském prostředí. A díky svým vlastnostem dokáží kolonizovat i ta nejnepříznivější místa na planetě.
V roce 1842 byl francouzským vědcem popsán proces při němž jsou želvušky schopny přežít i při teplotách 125 °C. Nevadí jim ani teplota absolutní, tedy téměř absolutní nuly, což činí -272,8 °C. Naprostá většina živočichů by při tak extrémních podmínkách zkrátka nedokázala existovat.
Stejně tak se dokáží vypořádat i s extrémně toxickým prostředím. Jejich strategií je schopnost kompletně pozastavit své tělesné, metabolické funkce a následně doslova vstát z mrtvých. Želvušky tak dokáží přežít nadměrnou koncentraci dusivých plynů jako je oxid uhličitý, sirovodík nebo oxid uhelnatý.
Ani vysoké tlaky jim nejsou překážkou. Zvládnou se vypořádat s tlakem až o síle 7,5 Gpa, který přibližně odpovídá tlaku v hloubce 180 km zemského pláště.
Zajímavá je zejména jejich schopnost „života“ ve vakuu. Díky své schopnosti přežít, se tak staly ideálním kandidátem pro výzkum vlivů kosmického prostředí na mnohobuněčný organismus. K tomu přispěl i jejich poměrně krátký životní cyklus, kdy jsou vědci schopni pozorovat mnohem více generací a sledovat tak vlivy prostředí v jejich vývoji za mnohem kratší dobu.
Právě v roce 2007, byli želvušky v dehydratovaném/tardigradním stavu (stav kdy jsou odstaveny od vlhkosti a deaktivovali tak svůj metabolický systém), vystaveny vysokým teplotám, přímé radiaci a vesmírnému vakuu. po návratu na Zem, byli rehydratovány a úspěšně se vrátily k životu.
Pro svůj život potřebují vodu a největší počet jedinců tak obývá mechy, lišejníky. Vhodné prostředí jim poskytují také stromy. Mořské želvušky obývají všechny části moře. Od mělčin a útesů až po hlubiny. V indickém oceánu byli například nalezeny v hloubce -4690 metrů.
Mezi jejich nepřítele patří roztoči, larvy hmyzu ale i pavouci a jiné želvušky. Sladkovodní jsou ohrožovány členovci, žížalami a korýši.
Přestože jsou považovány za jedny z nejodolnějších živočichů, jejich velkou hrozbou je znečistění okolního prostředí, jako jsou kyselé deště nebo přítomnost těžkých kovů v půdě.
Co tyto nové poznatky znamenají pro nás jako pro lidstvo? Tak především můžeme použít jejich proteiny k výrobě léčiv, a chlazení vakcín při přepravě. A pokud by výrobci byli schopni převést své produkty do stavu podobného jako želvušky, mohly by být skladovány v suchu při pokojové teplotě, dokud by nebyly potřeba k použití.
