Promluvme si nyní o tom dlouhánovi, který byl se svými 197 cm výšky nepřehlédnutelný. Voják, spisovatel a francouzský státník, který svým významem pro Francii, Evropu a svět, zanechal ve dvacátém století nesmazatelnou stopu. Generál Charles de Gaulle. Jistě, v roce 1914 byl teprve poručíkem, ale to mu nic neubralo na statečnosti. Byl v roce 1916 zajat, nikoliv však tím, že by dal ruce vzhůru, nýbrž v bezvědomí. Protože pokládal za povinnost pokusit se jako důstojník o útěk, stal se nenapravitelným útěkářem. Bohužel, se svojí výškou byl nepřehlédnutelný už tehdy. Naštěstí Němci ještě respektovali nějaká pravidla a mladý poručík válku přežil, v pevnosti bavorského Ingolstadtu.
Bitva u Verdunu. Bitva na Sommě. Krvavá jatka a poziční válka. Nekonečné týdny v zákopech. Nemoci, zranění a smrt. De Gaulle věděl jako málokdo jiný, co je to válka, a dovedl si tedy vážit svobody.
V roce 1940, jako velitel tankové brigády zle zatápěl útočícím německým jednotkám. Jedna vlaštovka však jaro nedělá a Francie německý nápor nevydržela. Statečný voják byl nucen odejít do Anglie. Ještě nad kanálem La Manche se dozvěděl, že na něj servilní francouzská vláda vydala zatykač. De Gaulle patřil k politikům, nad kterými držela Prozřetelnost ochrannou ruku. Přežil neuvěřitelné tři desítky atentátů.
První atentát se uskutečnil již v roce 1940, kdy byli Britové nuceni zaútočit na francouzskou flotilu, aby nepadla do rukou Němcům. Tím to začalo. Být tvrdohlavým, neústupným, sveřepým, to přinese člověku řadu přátel, ale daleko víc nepřátel. Nejen ve Francii, ale později i v koloniích. Alžírsko, největší africký stát, bylo již mnoho století Francii trnem v oku. Právem. Bylo ovládáno Osmanskou říší a zdejší piráti dokázali v průběhu těchto let odvléci do otroctví více než milion Evropanů.
Pohár přetekl v roce 1830 a Francie provedla do Alžírska invazi. Rozděl a panuj. Francouzské občanství dostali tehdy všichni obyvatelé, s výjimkou muslimů, kteří žádná práva, včetně volebního neměli více než sto let. Druhá světová válka překreslila hranice mnoha států a změnila politické systémy. I Alžírsko ucítilo příležitost a desetiletá guerillová válka se statisíci obětí se vyplatila. Referendum o sebeurčení z 8. 1. 1961, ukončilo více než stoletou nadvládu.
De Gaulle, který byl v té době prezidentem, se stal terčem nenávisti mnoha majitelů půdy, statků, majitelů nerostného bohatství, v bývalé kolonii. Atentát, to jediné leželo v mozcích lidí, sžíraných nenávistí. Uskutečnil se 22. 8. 1962 na pařížském předměstí Petit- Clamart. Organizace tajné armády, vedená Raoulem Galanem, jedním z těch, kterým ztráta Alžírska hnula žlučí. Byl jedním z mnoha, kteří se cítili zrazeni a podvedeni. Ani sto padesát ran samopalem nedokázalo zasáhnout tělo nenáviděného prezidenta. De Gaulle zemřel, jak se sluší a patří na bojovníka za svobodu Evropy. Doma, dva týdny před svými osmdesátými narozeninami.
