Lávek je celkem pět, po výstavě budou rozebrané převezeny a instalovány v Krkonoších.
Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) je na jaře rozmístí v oblasti Špindlerova Mlýna, Malé Úpy a Pece pod Sněžkou.
KRNAP výroba a instalace pěti lávek vyjde zhruba na půl milionu korun.
Studenti se naučí odpovědnosti
Spolupráce fakulty a nejstaršího českého národního parku začala na jaře 2017, kdy architektka Hana Seho oslovila Správu KRNAPu.
„Největší radost architekt prožívá, když vidí realizovaný vlastní nápad, když si může ověřit, jak se který materiál chová, jak vypadá a voní. Chtěli jsme předběhnout čas a dát našim studentům tuto nabíjející zkušenost ještě ve škole,“ řekla vedoucí ateliéru FA ČVUT.
Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) loni vytipovala 12 takových lávek, které bude v nejbližší době potřeba nahradit. Pět z nich si vybrali vedoucí ateliérů Ústavu navrhování II z ČVUT a nabídli je svým studentům jako zadání pro volitelný nebo realizační projekt. Projektu se účastnili studenti z ateliérů Hlaváček, Kordovský, MáMA, Seho a Zavřel. Každý si vybral jednu lávku. Studenti vypracovali několik návrhů. Z nich pak vybrali jeden, který vlastními silami zrealizovali a teď ho postavili před budovou fakulty v Thákurově ulici.
„Nejde jen o to, naučit adepty architektury pracovat s dlátem, pilkou či vrtačkou, ale na vlastní kůži zažít odpovědnost za vlastní rozhodnutí, co v realitě znamená čára na papíře, jak to chodí na stavbě a jak je dlouhá cesta od idey k hotovému dílu,“ vysvětlila koordinátorka projektu Hana Seho, docentka architektury ČVUT.
KRNAP chce kvalitu
„Líbil se nám přesah tohoto projektu, kdy studenti mají možnosti realizovat svůj návrh od začátku až do fáze reálné instalace stavby na místo. Krkonošský národní park má v kontextu České republiky výlučné postavení a my máme zájem na tom, aby i stavby, které zde děláme, byly kvalitní,“ vysvětlil Luděk Khol, náměstek ředitele Správy Krkonošského národního parku.
Jeho slova dokládá hned několik oceňovaných staveb, které byly v Krkonoších v posledních letech postaveny, např. Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání ve Vrchlabí (Petr Hájek Architekti), oceněné v roce 2014 Piranesiho cenou, nebo stavební úpravy a přístavba Vrbatovy boudy (Ateliér IXA) nominované za ČR na Cenu Miese van der Roheho 2017.
Do projektu se zapojilo 30 studentů
Každý tým vybral z několika úvodních návrhů jeden, který dopracoval do prováděcí a výrobní dokumentace a za asistence profesionálů – inženýrů i řemeslníků postavil.
Výběr konstrukcí nebyl jednoduchý, od začátku museli studenti brát ohled na to, co sami zvládnou i kolik budou jejich vize stát. Pro realizovatelnost lávek byla zásadní spolupráce s externími konzultanty a dodavateli, kteří projekt od začátku sledovali, např. se statikem Tomášem Bryčkou, který si cení nápadů, ale především komplexního přístupu studentů a jejich schopnosti obhájit si vlastní řešení.
Vladimír Janata ze společnosti, která pro lávky zajišťovala speciální ocelové komponenty, dodává: „Studentům jsem jen předal skici principů detailů a upozornil na finesy, které získáte až po 10 letech praxe. Považuji za skvělý nápad, že si to ‚vyžrali‘ až do dna a museli se s tím poprat.“
Výsledkem jsou dvě dřevěné lávky – přes Medvědí potok u Medvědí boudy nad Špindlerovým Mlýnem (ateliér Kordovský – Vrbata) a Rennerův potok U kostela na Malé Úpě (ateliér Zavřel – Jelínek), dvě ocelové lávky Klínová cesta I. (ateliér MáMA) a Klínová cesta II. (ateliér Hlaváček – Čeněk) na cestě ze Špindlerova Mlýna na Klínové boudy a lávka na Hrnčířských boudách (ateliér Seho – Světlík), která kombinuje dřevo a ocel.
Medvědí potok u Medvědí boudy nad Špindlerovým Mlýnem
Ateliér Kordovský – Vrbata, tým: Ondřej Novák, Jakub Bilan, Tereza Kosíková, Adéla Šeflová, Nina Třísková a Irena Zmeškalová.
Lávka u Medvědí boudy překlenuje úžlabí Medvědího dolu ve výšce 1020 metrů nad mořem. Nachází se na turistické, cyklistické a běžkařské trase přímo spojující východ se západem Krkonoš.
Lávka byla navržena jako jednoduchá příhradová konstrukce. Boční stěny lávky tvoří dva vysoké příhradové nosníky tvořené trojúhelníky, které jsou v úrovni stropu spřažené uzavřenými ocelovými profily. Jednotlivé pruty příhradových nosníků tvoří hranoly z modřínového dřeva. Celková stabilita je podpořena několika ocelovými prvky a táhly. Na dřevěných nosnících je ukotvena pochozí dřevěná plocha lávky. Místo konstrukce zábradlí je k příhradovým nosníkům přimontována síť, kterou je zajištěna bezpečnost proti pádu z lávky.
Rennerův potok U kostela na Malé Úpě
Ateliér Zavřel – Jelínek, tým: Adam Bujok, Michaela Černá, Anton Lukáč, Vojtěch Palm a Filip Zdvořák.
Tato lávka musí na rozdíl od druhých splňovat požadavek přejezdu autem, důležité také bylo zachovat průtočný profil potoka, čemuž napomáhá vzedmutí lávky. Hlavním materiálem je dřevo, jen spojovací prvky jsou ocelové a pochozí část lávky tvoří kovové rošty.
Klínová cesta I.
Ateliér MáMA (Mádr – Malošíková), tým: Tereza Červená, Daniel Homola, Lucie Kolenová, Jakub Svítek a Adam Škarka.
Turistickou Klínovou cestu protíná Hluboká strouha. V lavinové oblasti mostek musí odolat velkému množství sněhu. Lávka, která překlene sedmimetrový rozpon, propojí dvě místa v různé výšce. Součástí mostku je i lavička, která je natočena přímo do údolí.
Hlavní nosnou konstrukci tvořenou skruženými ocelovými pásy příčně propojují válcové IPE profily nesoucí další, už dřevěné vrstvy. Ty jsou vyrobeny z vzácného a velmi odolného cedrového dřeva.
Klínová cesta II.
Ateliér Hlaváček – Čeněk, tým: Tomáš Minarovič, Jan Binter, Michal Bílek, Tereza Chvojková, Ondřej Králík, Matěj Kulhavý, Petra Lálová a Eliška Müllerová.
Lávka bude stát v místě, kde Hlubokou strouhu překonává modrá turiistická stezka, jdoucí ze Špindlerova mlýna na Klínové Boudy. Podél stezky se nachází minimum míst k odpočinku, proto lávky nabízí posezení s výhledem do údolí.
Mostovka je tvořena roxory s mezerami, díky kterým se na lávce nebude hromadit, sníh, voda ani listí. Díky mezerám bude vidět potok pod lávkou. Ve žlabu, který lávka překlenuje, dochází často k lavinám, proto je lávka navržena bez zábradlí, aby kladla lavině co nejmenší odpor.
Hlavní materiál tvoří odolná ocel Corten, která nevyžaduje údržbu. Svoji finální rezavou patinu získá přirozeně po čtyřech měsících.
Lávka je 7,25 metru dlouhá a 1,8 metru široká Pochozí vrstvu lávky zajišťuje 14 svařovaných roštů. Rošt je tvořen rámem, distančními hřebínky a osmnácti tyčemi z betonářské oceli.
Hrnčířské boudy
Ateliér Seho – Světlík, tým Anna Bredová, Monika Jůzová, Vojtěch Ségl, Matouš Štrba a Štěpán Tylš.
Lávka je na obtížném místě, proto se skládá z menších prvků, aby byla snadno demontovatelná. Klimatické podmínky v místě jsou nepříznivé, hlavně je zde vlhko, proto se lávka snaží vyvarovat vodorovných ploch a míst, kde by se mohla hromadit voda. I proto jsou složitější díly z oceli, druhým materiálem je dřevo.
Samotná konstrukce je složená ze sedmi rovnoramenných trojúhelníků (v osové vzdálenosti 1 a půl metru), které jsou propojeny ocelovými trubkami. Hlavní síly jsou přenášeny táhly. Do této základní schránky je vložena pochozí lávka tvořená fošnami o délce necelé dva metry. Fošny jsou kotveny k ocelovým stropnicím mezi jednotlivými trojúhelníky.
