Nic z toho není pochopitelně pravda. Tedy ne úplná pravda, Dalo by se říci, že od každé ctnosti, které jsem vyjmenoval, i nectnostech, o kterých si povíme, jí bylo trochu osudem věnováno. Ne příliš pilná, ne příliš mravná, ne příliš dokonalá. Zkrátka žena z masa a kostí. V žilách měla krev, nikoliv inkoust a od života rozhodně chtěla vše, co jí mohl nabídnout.
Jsou vůbec nějaké důkazy pro podobné tvrzení? Rodný list bohužel k dispozici není. Nemanželskými dětmi se nikdo nikdy nechlubil, zvláště pokud šlo o velmi vysoké společenské kruhy. Jsem stále v devatenáctém století. Právě naopak. Utajit, odložit, v lepším případě zajistit finančně, v nějaké bezdětné rodině a ukonejšit špatné svědomí. V tom horším případě… To již nechám na představivosti čtenáře.
Indicií je celá řada. Barunka Panklová se oficiálně narodila ve Vídni, čtvrtého února 1820. Panklovi se do Ratibořic přestěhovali v roce 1819. Vše začíná rozporem mezi křestním listem Barunky, o kterém se odborníci vyjadřují s nedůvěrou, a zápisem ze školní knihy v České Skalici. 1819 V této knize je uveden rok narození 1817. Tenhle zápis je velmi důležitý. Z Ratibořic je do České Skalice pět kilometrů a představa, že vzdálenost deset kilometrů bude každý den absolvovat čtyřleté dítě, je přitažená za vlasy. Kromě toho by to bylo porušení zákona, který jasně stanoví, že školní docházka začíná v šesti letech. Barunka nenesla ani matčiny, ani otcovy rysy. Nebyla nikomu z nich podobná. Což jistě také není důkaz, ale za zamyšlení to stojí. Jako kuriozitu lze také považovat fakt, že když Barunka onemocněla, vyzvedla si její matka v náchodské lékárně léky za tři zlaté. Následně požádala vrchnostenskou kancelář o proplacení a bylo jí vyhověno. Trochu zvláštní výsada pro poddanou kuchařku a pradlenu. Barunka dostala od vrchnosti domácího učitele a i jinak ji byla projevována přízeň, která se nijak netýkala jejích dalších sourozenců. Její matka Barunku zjevně ráda neměla, chovala se k ní spíš jako macecha než matka.
V letech 1830 – 1833 byla Betty, jak se jí tehdy říkalo, poslána na zámek do Chvalkovic, aby se jí dostalo panské výchovy. Zámecký správce Hoch se do Betty tak zahleděl, že jeho žena tropila žárlivé scény. Zakoukal by se dospělý muž do třináctileté dívky? Těžko. Je zřejmé, že Betty už byla šestnáctiletá, možná sedmnáctiletá svěží kráska. Černé vlasy a modré oči. Stejné, jaké měla sestra kněžny Zaháňské, Dorothea Périgordová-Talleyrandová. Tato krásná žena prožila v roce 1816 vášnivý, milostný románek, s hrabětem Karlem Clam – Martinicem. Toto oboustranné, milostné vzplanutí, zřejmě nezůstalo bez následků. Podoba obou žen v dospělém věku je více než zarážející. Protekce skončila až ve chvíli, kdy se Barunka vdala.
Podobu bychom měli, ale co povahové rysy? Ano, i zde se dá najít několik povahových rysů. Hrdost, neústupnost, vášnivost ve vztahu, či spíše ve vztazích. Bída se mísila s přezíravým chováním k penězům. Karolina Světlá pro ni kdysi zorganizovala sbírku, ale Němcová ještě v její přítomnosti dala tyto peníze příteli, aby si zaplatil vlastní dluhy a zbytek utratila za nákladnou večeři. Nutno říci, že od té chvíle už od Karoliny žádné peníze nedostala. Ale co už na tom dnes záleží, jestli byla Božena Němcová šlechtičnou či ne. Podle krve se to nepozná. Svým dílem se Božena Němcová stala šlechtičnou ducha.
