Jistě se ale bude zajímat o novinky současného světa. Televizi neodmítá a zpravodajství o tom, co se děje v USA, ho jistě potěší. Trochu nevěřícně hledí na vřeštící dav, který právě strhává nenáviděnou sochu a pak vám poděkuje za milou pozornost. Krásný film, na téma jeho Marťanské kroniky. Povídka Usher II. zřejmě, že? Dokonalé triky. Na těch počítačích snad opravdu něco bude. Kdo napsal scénář, prosím vás? Koušete se do rtu a horečně vymýšlíte nějaké jméno. Nač brát iluze tomuto muži. Toto není film, pane Bradbury, toto je dnešní, americká realita.
Jeho příběhy jsou opravdu zvláštní. Nepřekypují technickými vymoženostmi, ani nesmrtelnými supermany, kteří ničí každou agresívní, mimozemskou civilizaci která, jak jinak, útočí na ten nejlepší, nejdokonalejší, americký způsob života. Jdou do hloubky. Ray Bradbury vidí do lidské povahy jako do hubené kozy a o svých bližních si nedělá žádné iluze. Milovníci sci-fi literatury, kteří už mají něco načteno, vědí o tom své.
Bradbury byl přijat na milost i za železnou oponou. Pohleďte, tento pán líčí budoucnost takovou, kam by ji přivedl prohnilý, kapitalistický řád. Svět plný bezvýchodnosti, zla, válek, ve kterém nemá kultura ani lidskost místo. Nastavuje zrcadlo. Náš svět je jiný. Je šťastný a zářivý. Vpřed, ke světlým zítřkům. Tehdy jsme se tomu smáli. Potají, pochopitelně. Jaké zrcadlo nastavuje dnes?
Můžeme zničit svoji minulost tím, že roztavíme sochu, spálíme knihy a filmy, přejmenujeme ulice? Kolik generací ještě musí přijít, aby z lidí vyvanula staletá nenávist? Obrazoborectví a lůza, to vždy patřilo k sobě.
Psychologie davu. Lůza pod platanem, radu moudrých věší. Zničím sochu Kolumba a jsem přesvědčen, že od tohoto okamžiku se automaticky přepíšou všechny učebnice a jeho jméno ze stránek zmizí. Pochopitelně zjistí, že nikoliv a dostaví se nová myšlenka. Co tak spálit ještě i ty knihy? Ray Bradbury kdysi poskytl rozhovor pro jeden časopis. Myslím, že postačí krátká citace.
„Zaprvé, nepíšu sci-fi. Napsal jsem pouze jednu sci-fi knihu a tou je 451 stupňů Fahrenheita, založenou na realitě. Science fiction je zobrazení reálna. Fantasy je zobrazení neskutečného. Takže Marťanská kronika není science fiction, ale fantazie. To by se nemohlo stát, chápete?“
Mohlo, pane Bradbury, mohlo. Už se tak děje.
